Elara

Jsem jako přimrazená, zatímco se na mě řítí auto. Ztuhlá v prostoru, v čase, v těle. Řidič dupe na brzdy, vzduch naplňuje zvuk skřípějících pneumatik, ale auto nemá šanci zastavit dřív, než mě smete.

Nezmůžu se na nic jiného než na čekání a připravuju se na náraz. A jediné, na co dokážu myslet, je Kian, který nikdy nepochopí, proč ho matka opustila.

Ale pak do mě najednou něco vrazí – a auto