Elara

Vystřelím do sedu, celá zlitá studeným potem, s výkřikem zmírajícím v hrdle.

Verena. Hadí ocas. Neviditelné ruce, které mě táhnou dolů do oceánu karmínové krve.

Natáhnu ruku po Kaelenovi vedle sebe, ale moje ruka nahmatá jen zmačkané prostěradlo, pořád ještě teplé od jeho těla, ale prázdné. V hrudi mi vzplane panika, kterou ještě zhoršuje můj polospící a napůl zběsilý stav. Kde je? Jestli on