Energie v klubu vrcholila a stranou od davu stála v rohu žena, Kaelen. Oblečená v béžových šatech obepínajících postavu, s výraznou rudou rtěnkou, vypadala jako hotová svůdnice; byla sice drobná, ale vyzařovalo z ní něco nesmírně podmanivého. Doprovázela ji její kamarádka Tessa, která se ze všech sil snažila zapojit ji do rozverného hovoru o mužích v okolí, ale marně. Kaeleniny oči prozrazovaly vše, co cítila uvnitř: smutek.

„Kaelen, musíš ho nechat jít,“ řekla Tessa a přerušila tak její myšlenky.

Tessa pozorovala, jak Kaelen jen strnule drží sklenici a duchem je úplně jinde.

Kaelen odpověděla svým typickým úsměvem, v němž se zračil záblesk žalu: „On už mě opustil. Můžu s tím teď něco dělat?“ S těmi slovy do sebe drink na dva loky obrátila.

„Páni! Pojďme to rozbalit na parket!“ zvolala Kaelen a snažila se znít vesele.

Tessa jen protočila panenky nad svým neúspěšným pokusem ji rozptýlit.

Místní DJ hrál trance. Kaelen zavřela oči a propadla se do transu, nechávajíc hudbu, aby pomalu odplavila její smutek. S každým úderem cítila, jak se jí před očima přehrává minulost, a jeden po druhém ty střípky vytěsňovala ze své paměti.

Náhle se zdálo, že hudba utichla. Odněkud poblíž baru, který byl navržen tak, že vypadal spíše jako podzemní patro než součást klubu, se ozývaly hlasité hlasy. Kaelen otevřela oči a uviděla ve tváři své přítelkyně stejný zmatený výraz. Když si všimly, že se dav začíná shlukovat u zábradlí oddělujícího bar od tanečního parketu, okamžitě se tam vydaly, aby zjistily příčinu.

Kaelen zaslechla rozzuřený hlas následovaný hlasitým zavrčením. Její instinkt okamžitě přešel do stavu nejvyšší pohotovosti, což ji samotnou zjevně zmátlo. Rozpoznala mužský hlas, který nepříčetně křičel a přitom do někoho bušil.

Proč se najednou tak bojím? pomyslela si, zatímco s kamarádkou spěchala blíž.

Když se jí naskytl jasný výhled, spatřila záda muže, který klečel na někom jiném, držel ho za límec a zasazoval mu jednu ránu za druhou. Cítila, jak jí začínají cukat víčka jako zlé znamení. Neměla čas si to ani uvědomit, když vtom uslyšela, jak ten útočící muž zařval: „Ty zkurvysyne, ty se opovažuješ! TO JE MOJE MANŽELKA!“

Lapkala po dechu a zatajila ho; ten hlas i hněv v něm jí byly až příliš povědomé. Probrala se z myšlenek, až když na sobě ucítila spalující pohled a její černé oči se okamžitě střetly s těmi hnědými.

Nohy se jí rozklepaly tak, že na nich neudržela váhu, a málem ztratila rovnováhu, nebýt Tessy, která ji zachytila. I ona měla ve tváři stejně zděšený výraz jako Kaelen.

Z hněvu, který spatřila v jeho očích, se Kaelen přikrčila a v příští vteřině se dala na útěk. Utíkala, aby se zachránila před příslibem hněvu v těch hnědých očích, který ji mohl pohltit. Instinkt jí velel utíkat a ona poslechla, aniž by dbala na směr. Když přišla k sobě, zjistila, že je na jedné z toalet. Jeden pohled na vlastní odraz ji zmrazil.

V zrcadle viděla ženu, která se nekontrolovaně třese, tvář má zmáčenou slzami, což si až doteď ani neuvědomovala. Přitiskla si třesoucí se ruce na ústa, aby potlačila vzlyky. Vedle stojící dívka na ni vrhla soucitný pohled, ale Kaelen rychle odvrátila zrak a roztřesenou rukou otočila vodovodním kohoutkem. Polekala se, když uslyšela něčí vřískot.

„Kdo sakra jsi? To jsou dámské záchody, ty hajzle!“

Než Kaelen stačila pochopit, kdo vříská nebo komu ta dívka nadává, někdo ji hrubě popadl za předloktí a ona stanula tváří v tvář těm samým rozzuřeným očím.

Ztuhla, když si uvědomila, že ji Voktor sledoval až na toalety.

Viděla v jeho očích jen zuřivost, s níž si ji prohlížel od hlavy až k patě, a když si všiml jejích přiléhavých šatů, jeho zamračení se ještě prohloubilo. Nozdry se mu chvěly jako rozzuřenému býkovi.

„Co tu sakra děláš?“ dřív než stihla otevřít ústa, pokračoval.

„Co to máš proboha na sobě?“ zařval Voktor a hrubě ji stiskl za předloktí, až sebou cukla.

„Prosím…“ polkla strachy a pokračovala, „prosím, bolí to.“

Nevěděla, zda má být šťastná, že ho po dvou letech vidí, nebo se má bát jeho hněvu tak jako dřív.