Kaelen zírala z okna na vytrvalý a pochmurný déšť, zatímco její společník za volantem se při pohledu na její nepřítomný výraz rozhodl mlčet. Věděl, že cokoli, čemu čelí, ji hluboce zasáhlo, a její zanedbaný vzhled v něm jen prohluboval děs.

Silas si povzdechl a podíval se na její zlomenou postavu. Věděl, že i kdyby se jí zeptal, neřekla by ani slovo. Taková Kaelen prostě byla. O ničem, co ji trápilo, nemluvila okamžitě, ať už šlo o vztek nebo bolest. Vždycky si to nechávala pro sebe, a jakmile dosáhla bodu nasycení, vybuchla.

Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo. To nejlepší na tobě je tvá duše. Je čistá.

Udělal jsem dobře, že jsem se s takovou děvkou, jako jsi ty, rozvedl.

Hořce se zasmála při vzpomínce na to, jak se Voktorův pohled na ni během pouhých dvou let změnil. Silas viděl, že i když je její tvář bez výrazu, oči má plné smutku, který se snažila ovládnout.

Byl v šoku, když ji uviděl kráčet po opuštěné cestě, celou rozcuchanou a bosou, jak v jedné ruce svírá boty na podpatku. Ani si neuvědomovala, že prší. Okamžitě před ní zastavil auto, a když zvedla hlavu, aby se na něj podívala, zacukal jí ret.

Silas zastavil před malým motelem a odvedl dezorientovanou Kaelen dovnitř. Aniž by o tom věděli, pár černých duhovek sledoval každý jejich pohyb.

Voktor se ušklíbl: „Dobrá práce, Kaelen, našla sis jiného hned poté, co jsi odešla ode mě. Znám tě vůbec?"

Když Voktor v tu chvíli otočil auto, Silas vyšel ven a nechal Kaelen v pokoji, aby jí šel koupit slušné oblečení. Rezervoval pokoj s úmyslem, aby se převlékla a osvěžila, než dorazí domů. Bylo zřejmé, že není ve své kůži, a Silas jí musel pomoci.

Když se vrátil se slušnými šaty a základními toaletními potřebami, našel Kaelen na stejném místě, kde ji nechal.

„Kaelen, musíš se osvěžit, a pak se půjdeme najíst,“ řekl Silas a jemně ji vzal za loket.

Zvedla hlavu a podívala se na něj bez jakýchkoli emocí. Jemně se na ni usmál a odvedl ji ke koupelně, načež čekal venku. Zastavili se v malé kavárně a Silas Kaelen celou dobu pozoroval. Protože nereagovala, musel zavolat o pomoc Tesse.

Tessa žila sama v pronajatém bytě a Silas usoudil, že bude nejlepší nechat Kaelen u ní.

„Našel jsem ji, jak jde sama po opuštěné cestě. Říkám si, jak se tam vůbec dostala a proč měla na sobě takové šaty? Nikdy předtím tak odvážné šaty nenosila,“ ptal se Silas Tessy, která mu podala šálek čaje. Kaelen mezitím u Tessy zamířila rovnou do postele a okamžitě upadla do spánku.

„To kvůli tomu kreténovi,“ řekla Tessa se zamračením.

„Voktor? On je tady?“ vyptával se Silas.

„Včera jsem ji vytáhla ven, aby přišla na jiné myšlenky, a na chvíli se zdálo, že se jí ulevilo. Pak jsme ale narazily na toho darebáka a potom už jsem Kaelen nemohla najít. Dozvěděla jsem se jen to, že Voktor vtrhl na dámské toalety a odtáhl Kaelen s sebou."

„Celou noc jsem nespala, bála jsem se, kam ji vzal, a navíc jsem měla u sebe její telefon i kabelku,“ dodala Tessa.

Silas se zamračil a řekl: „Ale když jsem ji viděl, byla sama. Voktora jsem nikde neviděl."

„Co můžeš čekat od idiota, který opustil svou ženu poté, co ji lstí donutil k potratu,“ odsekla.

„Co teď?“ zeptal se Silas a usrkával čaj.

„Už jsem řekla jejím rodičům, že dnes zůstane tady. Nech ji odpočívat, a pak možná promluví. Však ji znáš, dokud nebude chtít ona, nikdo ji k řeči nedonutí,“ řekla Tessa při pohledu na spící Kaelen.

„Tak se uvidíme zítra v kanceláři. Dej mi vědět, kdybys cokoli potřebovala,“ s těmi slovy Silas odešel.

Když šla Tessa Kaelen vzbudit, vykřikla. Kaelen ležela na podlaze v krvi, která jí vytékala z podřezaného zápěstí. Okamžitě zavolala Silase a převezli ji na kliniku Sanctuary-Wing.

„Silasi, protože jsem ti jednou dlužníkem, nebudu to hlásit policii. Znáš pravidla,“ řekl jeho přítel, který tam pracoval jako lékař.

„Není v nebezpečí života. Pokud chceš, můžeš za ní jít,“ dodal.

To, co Tessu a Silase zneklidňovalo, byla skutečnost, že Kaelen nikdy nebyla typem člověka, který by udělal něco takového. I když byla zranitelná, nikdy neustupovala ani nepodléhala těm nejhorším situacím. Když vstoupili na oddělení, Kaelen byla vzhůru a upřeně se dívala na své obvázané zápěstí.

„Jsem špatný člověk?“ zeptala se Kaelen a stále nespouštěla oči ze zápěstí.

Oba na ni mlčky hleděli, když se na ně Kaelen po jejich příchodu podívala.

„Proč nikdy nemůžu dostat to, co chci? Jednou jsem se rozhodla ukončit své trápení, a podívejte, ani umřít v klidu nedokážu,“ řekla se smutným úsměvem.

Tessa si k ní přisedla na postel, zatímco Silas se opíral o zeď s rukama zkříženýma na prsou. Ani jeden ji nepřerušoval a nechali ji mluvit, protože to byl jediný způsob, jak se dozvědět, co se minulou noc stalo, co ji dohnalo k tomu, aby si sáhla na život.

„Moje studia, moje manželství, můj životní styl – všechno jsem dělala tak, jak mi řekli rodiče. Nikdy jsem nešla na večírek, nikdy jsem nešla za školu. Na nikoho jsem nezvýšila hlas. Poslouchala jsem všechny, ke každému ve svém okolí jsem chovala úctu. Kde jsem udělala chybu? Musela jsem provést něco hrozného, za co teď platím,“ říkala a do očí se jí draly slzy.

„Aspoň jednou, aspoň jedinkrát jsem si myslela, že dostanu, co chci, že si to zasloužím. Jsem snad špatný člověk, že mě Bůh takhle trestá?“ S těmito slovy se hystericky rozvzlykala.

„Ne, zlato, jsi ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala. Zasloužíš si od života víc,“ konejšila ji Tessa.

„Ne, jsem špatná ženská. Víš, jak se takovým říká?“ zeptala se Kaelen.

„Děvka,“ vydechla Tessa, když viděla svou přítelkyni tak zlomenou.

„Dost, Kaelen!“ zařval Silas, když slyšel, jak se Kaelen sama takto tituluje.

Došel k posteli a posadil se z druhé strany. Přitáhl si Kaelen k sobě a zeptal se: „Řekl ti to Voktor?“ Měl tušení, že to všechno souvisí s ním.

„Nesahej na mě, nejsem dobrá žena, spím s muži, ano, včera v noci jsem s ním spala. Spala jsem se svým budoucím bývalým manželem. To ze mě dělá děvku.“

Facka.

Tessa zalapala po dechu a zakryla si ústa, když viděla, jak Silas vrazil Kaelen facku. Silas byl vždy laskavý a rozumný muž a málokdy se stalo, že by ztratil klid.

„Doufám, že tohle stačilo, abys se probrala.“

Kaelen se držela za tvář a vzlykala; Silas nepolevil.

„Pokud už jsi s těmi nesmysly skončila, tak si možná můžeme promluvit,“ řekl Silas bez špetky soucitu.

Když se na něj Kaelen přes slzy podívala, pokračoval: „Jen proto, že nějaký ubožák nezná tvou cenu, budeš věřit těm jeho kecům? Muž, který nectí svou ženu, nemá právo nikoho soudit. Přestaň se dívat na svou hodnotu cizíma očima. Každý má v našem životě nějaký účel; buď je to dar, nebo lekce. Lekce, která nás nezabije, nás posílí. Bůh tě netrestá. Dává ti další šanci. Většina z nás druhou šanci ani nedostane, ale ty jsi ji dostala. Pomyslela jsi vůbec na své rodiče? Co by se stalo, kdybys zemřela?“

„Jsem unavená, jsem unavená ze všeho toho boje, abych v životě něčeho dosáhla,“ řekla Kaelen a s povzdechem zavřela oči.

„Aspoň jednou žij pro sebe. Možná jsi dostala druhou šanci proto, abys žila svůj život pro sebe a ne pro nikoho jiného. Pokud si nevážíš sama sebe, jak můžeš čekat, že si tě budou vážit ostatní?"

V pokoji zavládlo rozpačité ticho.

„Tak, pokud jsi skončila, můžeme jít domů, nebo tu můžeš zůstat a předvést další scénu,“ když to Silas řekl, Kaelen jen zavrtěla hlavou.

Zatímco šel Silas pro auto, Tessa se podívala na Kaelen a řekla: „Víš, Silas kdysi vlastnil firmu. Když jeho sestře diagnostikovali rakovinu ve čtvrtém stádiu, všeho nechal, aby se o ni mohl starat. Udělal všechno pro to, aby jeho sestra mohla žít aspoň o trochu déle. Ale kvůli tomu, že se přestal věnovat obchodu a léčba sestry byla nákladná, musel všechno prodat a začal pracovat jako obyčejný analytik, i když mohl být ředitelem.“

Tato informace byla pro Kaelen nová a překvapilo ji, že ji slyší od Tessy. „Jak to, že ona to ví a já ne?“ pomyslela si.

„A stejně, i když udělal všechno, o sestru přišel. Když tě dneska viděl, spustilo to v něm staré rány. Obětoval celé jmění, aby koupil druhou šanci pro svou sestru, ale nepovedlo se mu to. Každý druhou šanci nedostane, Kaelen. To, co se stalo v minulosti, bylo hrozné, ale nenech si tím zničit přítomnost ani budoucnost. Jsi mnohem víc, než si o sobě myslíš.“

Z oka jí stekla tichá slza. V autě Kaelen pokukovala po Silasovi, který měl klidný výraz, a když si všiml, že se na něj dívá, usmál se. Nikdy by ji nenapadlo, že tak tichý člověk v sobě nosí tolik bolesti.

Tu noc zůstala Kaelen znovu u Tessy, protože měla obvázané zápěstí a styděla se po tom svém výstupu pohlédnout rodičům do očí.

Další den šly Tessa a Kaelen do práce společně. Po příchodu si všimly, že v kanceláři vládne chaos. Byl to Silas, kdo je informoval.

„Návštěva klienta, která měla proběhnout příští měsíc, se přesouvá na dřívějšek.“

„Kdy?“ zeptaly se obě naráz.

„Dnes,“ odpověděl Silas.

„A také se k nim připojí nový asistent viceprezidenta. Raději koukejte pohnout kostrou a ukliďte si stoly. Prý má obsedantně-kompulzivní poruchu a nesnáší nepořádek,“ po těch slovech se okamžitě vydaly na svá místa.

Bylo skoro v čase oběda, když je svolali na naléhavou schůzku.

„Nový AVP už dorazil a rád by se s vámi všemi seznámil,“ řekl Arlo.

„Chci se nechat ostříhat,“ zašeptala Kaelen Tesse, zatímco čekaly na nového šéfa.

„Půjdeme hned po...“ Tessa se náhle zarazila a zadívala se za Kaelen.

Kaelen slyšela Arla říkat: „Přivítejme našeho nového šéfa.“ Sledovala Tessin pohled a uviděla ho.

„Voktor,“ jeho jméno jí bezděky uniklo ze rtů v tichém šepotu.