Jsem teď připravena, profesore.

NEBEZPEČNÝ ROMÁNEK S MÝM PROFESOREM.

Kapitola 5.

Pohled autora.

Elara si povzdechla a svalila se na postel. Přemýšlela, proč lidé musí v životě čelit tolika výzvám. Zjistila, že člověk nemůže úplně závidět druhým jejich životy, protože bitvy, které svádějí, by vás mohly nakonec semlít. Ačkoliv měla veškeré bohatství, jaké si jen mohla přát, chybělo jí štěstí, a ani jednou nepoznala vřelou náruč otce.

I když Maisie měla rodinu pohromadě a cítila jejich lásku každičký den, byli právě teď v obrovských problémech a zřejmě brzy zkrachují. Elara si nedokázala představit život bez luxusu. Přála si, aby se všechno spravilo co nejdřív.

Jakmile padl večer, Elaře se hlavou honila jediná modlitba, a to, aby ona sama i její kamarádka našly věčné štěstí.

DRUHÝ DEN.

Elara dorazila do školy docela pozdě. Své přednášky měla až odpoledne a její nejlepší kamarádka tu nebyla. Přijít do školy brzy ráno bylo skoro stejně špatné jako sdílet stejný prostor s otcem. Odešla z domu brzy, ale strávila dlouhou dobu v autě, protože ve škole nebyl nikdo, s kým by si mohla promluvit, a zůstat doma by bylo jako projít peklem.

Když Elaře ten den skončilo vyučování, mohla by vsadit krk na to, že učiteli chemie nevěnovala téměř žádnou pozornost. Jediné, na co myslela, byl její profesor. Nedělala nic jiného, než že si mumlala slova omluvy, se kterými za ním chtěla přijít.

Po několika minutách sestavování dokonalého plánu na omluvu vyšla z posluchárny a zamířila do jeho kabinetu.

Zastavila se před dveřmi a upravila si oblečení.

Zaklepala na dveře a jeho hluboký hlas ji pozval dál.

„Vstupte.“

Elara se při zvuku toho hlubokého hlasu zachvěla, ale dokázala to nutkání potlačit. Stiskla kliku, vzala za dveře a vešla. Tentokrát ho načapala při něčem úplně jiném, než co u něj byla zvyklá vídat.

„Dobré odpoledne,“ pozdravila klidně a čekala na jeho odpověď.

„Vy umíte i zdravit?“ zeptal se, aniž by spustil zrak od své práce. Elara ignorovala jeho posměšek a pokračovala.

„Jsem tu, abych se omluvila,“ zamumlala tiše, ale dost nahlas na to, aby jí rozuměl.

Jeho ruka na okamžik strnula. Od chvíle, co poprvé vešla, jí konečně věnoval pohled.

Odložil propisku na stůl, opřel se v křesle a zíral na ni s výrazem, který by Elara dokázala popsat jedině jako překvapení.

Elara hleděla na své prsty a nasucho polkla.

„Omlouvám se za všechno, co se stalo. Beru za to plnou zodpovědnost a žádám vás o odpuštění.“ Upřímně se omluvila a on na ni hodnou chvíli chladně zíral, než si odfrkl.

„Je jasné, že nejste jen arogantní, ale jste i neuvěřitelně k smíchu.“ Zamumlal a úšklebek z jeho rtů okamžitě zmizel.

„Nestojím o vaši omluvu, Elaro. Můžete jít.“ Jeho tón jí dával jasně najevo, ať už v tom nepokračuje, ale byla příliš vytrvalá.

„Vím, že jste naštvaný a…“

„Vypadněte.“ Přerušil ji a ona sebou trhla.

Její lesklé, zaslzené oči se zahleděly na jeho chladnou tvář. Nasucho polkla, lehce se uklonila a vyšla z kanceláře ven.

Dimitri si tiše povzdechl a říkal si, proč na ni vlastně takhle vyjel. Slzy v jejích očích v něm vyvolaly špatný pocit.

„A co je ti po tom?“ zamumlal si sám pro sebe Dimitri, než se znovu ponořil do nevyřízené práce.

*******************

Elara vystoupila z auta, povzdechla si a přemýšlela, co má udělat, aby Dimitriho přesvědčila. Ačkoliv ho přistihla při masturbaci a celou tu dobu dychtila po jeho ptákovi, jeho požadavek dál odmítala. Nemohla se svému profesorovi odevzdat jen na základě nějaké fantazie.

Chtěla si najít muže a zamilovat se do něj, zvyknout si na něj, než vůbec začne toužit po jeho ptákovi.

Elara vešla do obývacího pokoje a chystala se zamířit ke schodům. Byla ponořená do myšlenek a nevnímala, co se děje kolem.

„Elaro.“ Otcova slova ji vytrhla ze zamyšlení a ona se otočila jeho směrem.

„Dobré odpoledne, otče. Nevšimla jsem si…“

„Tvé pozdravy mě nezajímají, Elaro.“ Přerušil ji a postavil se.

„Takže ty si teď jen tak schováváš trojky, jo?“

Elaře spadlo srdce do kalhot, když se jí ta slova rozezněla v hlavě. Jak to zjistil? To byla jediná otázka, která jí běžela myslí.

„Otče…“ zamumlala a on k ní udělal krok.

„Zkoušíš to zapřít?“ zeptal se hlubokým hlasem plným jedu, zatímco jí natahoval telefon, který patřil Vivii. Byla na něm fotografie obrazovky jejího notebooku z toho dne.

Srdce se jí sevřelo vztekem a poskočilo bolestí. Pevně sevřela lem svých šatů a začala ustupovat s každým krokem, který její otec udělal.

„Kurva, odpověz mi!“ zařval na ni, praštil telefonem o křeslo a přinutil ji sebou strachem trhnout.

Kolena se jí podlomila a v očích se jí zaleskly slzy.

„Měla jsi tu drzost přitáhnout mi do domu trojku s mínusem a zatajit to, jako bych na to neměl přijít.“

„Já… Omlouvám se, otče… Profesor udělal chybu a slíbil, že to do zítřka opraví…“ zalhala třesoucím se hlasem a on se zašklebil.

„Nebo už prostě nemáš profesora, kterému bys mohla zaplatit vlastním tělem, aby ti dal lepší známku.“

Elara stáhla obočí a zírala na svého otce. Slzy, které se jí do té doby dařilo držet na uzdě, nakonec začaly stékat po jejích tvářích. Srdce se jí sevřelo nesnesitelnou bolestí – jak ji mohl obvinit z něčeho takového?

„Otče.“ Vyhrkla slabě a on zabručel.

„Vím o všem, co se v té škole šustne, Elaro. Takže teď, když nemáš nikoho, komu by ses mohla prodat, už si ty dobré známky nedokážeš udržet, co?“

„Já neprodávám… své tělo za známky, tati… Nikdy jsem to neudělala, jen… dej mi pár dní a já to napravím…“

„To si můžeš zkoušet někde jinde, Elaro.“

Elara zírala na otce a spolkla slzy. Snažila se nevnímat skutečný význam jeho slov.

„Jak to myslíš, otče?“

„Tvoje skříň už je vyklizená, Elaro. Nechci tě vidět nikde ve svém domě nebo v blízkosti čehokoliv, co mi patří, a to se týká i Elodie.“

Elara měla pocit, jako by se jí na minutu zastavilo srdce. Přeskočilo v něm a prudká bolest jí projela hrudí, jako by jí někdo vrazil dýku přímo do srdce. Zmateně na něj zírala a všechno bylo špatně. Připadalo jí, že se jí právě zhroutil celý svět.

Zvedla zrak a její zaslzené oči padly na macechu a sestru, které stály na schodech a ďábelsky se na ni usmívaly. Pak spatřila dvě sbalené krabice, které na ni trpělivě čekaly. Elara věděla, že to jednou přijde, jen nečekala, že se to stane tak brzy. Věděla, že jednoho dne se její otec prokáže jako nehodný její lásky, a teď to skutečně udělal. Udělal to a ona se nehodlala zhroutit. Nechtěla, aby se toho stali svědky.

Zavřela oči a mrkáním zahnala slzy, které se jí hrnuly do očí. Zvedla ruku, sebrala své krabice a otočila se k odchodu. To macechu a sestru šokovalo – čekaly, že mu padne k nohám, bude ho v slzách prosit a ony ho budou muset ještě přesvědčovat, aby ji nenechal zůstat.

„Neomluvíš se tatínkovi? Kdo ví, třeba tě tu nechá zůstat.“ Posměšný hlas nevlastní sestry ji přiměl zastavit. Otočila se na otce.

„Kdybych se omluvila, nechal bys mě tu?“ Byla to otázka, která vyžadovala odpověď, a zároveň překvapeně zvedla obočí.

„Ne.“ Odpověděl stroze.

„V tom případě to není nutné.“ Její odpověď byla stejně strohá.

Vzala si tašku a odešla, zatímco oni za ní jen nevěřícně hleděli.

Elara vyšla z domu. Slzy jí stékaly po tvářích a srdce jí prudce bilo v bolestných záchvatech. Chtěla to všechno svést na Dimitriho, ale nedokázala ho z ničeho obvinit. Nic z toho by se nestalo, kdyby ji její otec miloval tak, jak by správně měl.

Byla naprosto zlomená. Všechno se to navíc seběhlo v tu nejhorší možnou dobu. Neměla absolutně nikoho, za kým by mohla jít. Maisie si sama procházela peklem a navíc by bylo od ní dost sobecké, že se jí od včerejška neozvala. V duchu si udělala poznámku, že Maisie napíše hned, jak si najde místo, kde by mohla přespat.

Zároveň ale neměla ani korunu. Všechny peníze ze svého běžného účtu poslala Maisie, aniž by ji napadlo, co se může stát. Její jedinou nadějí byl termínovaný vklad, ale do jeho výběru jí zbývala ještě dlouhá doba.

Sedla si na autobusovou zastávku a pohlédla vzhůru na zamračenou oblohu.

„Brzy začne pršet,“ povzdechla si a mrkáním zatlačovala slzy, které ji pálily v očích. Peníze na jejím účtu by nestačily ani na ubytování v hotelu.

Elara se posadila na lavičku, pevně se objala a sledovala, jak se spouští liják.

Oči se jí znovu zaleskly a vzpomínka na matku ji nahlodávala. Plakala a doufala, že se s matkou jednoho dne setká, protože se jí potřebovala zeptat, proč se rozhodla zemřít a nechat ji na světě úplně samotnou. Pevně se objala a truchlila v dešti. Každým okamžikem si stále více uvědomovala, že je odsouzená k záhubě. Musela najít nějaké místo, jinak by tu zůstala na pospas hladovým grázlům.

Déšť konečně ustal, padalo už jen pár kapek a Elara dospěla k jedinému možnému rozhodnutí. Oddá se svému profesorovi, pokud bude souhlasit, že ji vezme k sobě.

Prohledala tašky a naštěstí v jedné z nich stále měla tu vizitku.

*******

Elara vstoupila do brány poté, co protáhla bezpečnostní kartu čtečkou. Dotáhla svůj kufr k prahu jeho domu a povzdechla si. Bylo docela pozdě a Elara měla strach, že by ji mohl odmítnout. Zadívala se na obrovskou budovu a přemýšlela, jestli by vůbec mohl nějaký profesor vlastnit něco takového.

Po dlouhém váhání a modlitbách zaklepala na dveře. Ty se za chvíli otevřely a odhalily jí nádherný pohled na Dimitriho.

Elara spolkla knedlík v krku a snažila se udržet svůj pohled pod kontrolou, ale ten sexy pohled na jeho odhalenou hruď a mokré rozcuchané vlasy, z nichž kapala voda na jeho opálenou kůži, byl k nezaplacení. Zvrhlé představy, kdy ho už dříve viděla obnaženého, svedly její oči na jeho ptáka a, jak se dalo čekat, setkaly se s boulí ukrytou pod těsnými boxerkami. Elara nasucho polkla a ucítila, jak z jejího klína sálá vlna neskutečného horka.

Dimitri sáhl po její bradě a zvedl jí hlavu. Jeho flirtující šedé oči se zabodávaly do jejího toužícího těla.

„Mé oči jsou tady nahoře, Elaro. Co tu děláte?“

Ten hlas vyvolal v jejím lůně neskutečnou vlnu vlhkosti a hned na to se jí podlomila kolena. Představovala si, jaké by to bylo přijímat od něj sexuální příkazy, a Dimitri by mohl přísahat, že si všiml toho, jaký na ni má účinek.

„Jsem teď připravena, profesore. Prosím, vezměte si mě.“ Její hlas se změnil jen v tichý šepot, ale i to stačilo k tomu, aby mu v ptákovi začalo pulzovat.