NIHILUS

Sledoval jsem, jak se mi od rtů odvíjí kouř a stoupá ke stropu. Doutník mi mezi prsty pálil stejným žárem, jaký jsem cítil k té ženě, která byla nahoře zamotaná v mých prostěradlech.

Bylo pozdě. Přesto jsem tu seděl sám ve svém kybernetickém trezoru, obklopen obrazovkami, ale jediné, na co jsem dokázal myslet, byla ona.

Trvala na tom, že odejde. Přinutil jsem ji k večeři a pak z ní u zdi v