Šli jsme dál. Pak mě najednou udeřil do nosu silný zápach.

Čím blíž jsme byli, tím byl těžší, až jsem měla pocit, jako by mi povlakem pokrýval zadní stěnu hrdla.

Konečně jsem ho našla. Seděl na podlaze kdesi za velkým kovovým stolem.

Musela jsem prostě uvěřit, že je to on, protože byl v místnosti jediný. Jinak se muž přede mnou vůbec nepodobal té zrůdě, která mě pronásledovala ve snech.

Hlavu měl