Cestou zpět na parkoviště si Chloe při pohledu na to nádherné auto kousla do rtu. Vyšpulila pusu a pomyslela si: ‚Tohle je dost možná… moje jediná šance vyfotit si tohohle krasavce.‘

Otočila se k Julianovi a Noahovi a zeptala se: „Mohla bych se s tím autem vyfotit?“ Udělala smutné oči a dodala: „To auto naprosto miluju. Nemáte tušení, kolikrát jsem o něčem takovém v minulosti snila.“

Julian se ušklíbl. Odpověděl: „Milujete to auto? A co takhle...“ Odkašlal si, zakryl si ústa dlaní a tiše dodal: „...jeho majitele?“

„Cože?“ Chloe v návalu vzrušení jeho poslední slovo přeslechla.

Noah ho však slyšel dokonale. Řekl Chloe: „Můj klenote, koho máš raději? To auto, nebo mě?“

Chloe si prostě nemohla pomoct a musela se nad tím mladým mužem pousmát. Odfrkla si, jak se smála jeho roztomilé přímočarosti. Sklopila zrak, štípla ho do rozkošné tváře a řekla: „Samozřejmě, že tebe, ty jsi tu ten nejsladší. Tebe bych si vybrala před jakýmkoli autem v kterýkoli den!“

Noah nahodil vítězoslavný úšklebek, jako by právě vyhrál bitvu, a jeho oči spočinuly na otci. Kdyby si mohl vést skóre, byl by si jistý, že v souboji s tatínkem už vede.

Zatímco se Chloe u auta fotila, Juliana napadl skvělý nápad, který mu zajistil mnohem větší vítězství. Navrhl: „Víte, Chloe, mám telefon se 4K fotoaparátem. Dovolte mi, abych ty fotky pořídil já, a pak vám je prostě přepošlu.“

„Ó, ne, pane Sterlingu. To nemusíte. Je to hrozně trapné,“ vyhrkla Chloe a cítila se nesvá při představě, že by ji měl fotit právě Julian Sterling.

Noah na tatínka zavrtal očima, ale i přes synovy výhrůžné pohledy Julian trval na svém: „Přepošlu vám je. V fotografování jsem celkem dobrý.“

Byla to pravda. Julian zamlada pracoval jako model, a tak se naučil i fotit. Tuto kariéru však nikdy nebral vážně. Když se mu narodil Noah, uvědomil si navíc, že vést firmu s bratrem je lepší volba.

Dávalo mu to více svobody být se synem a kontrolu nad vlastním časem. Když byla práce hektická, bral Noaha s sebou do kanceláře. Jeho starší bratr Kyran to dělal stejně. Tak se stalo, že Sterling Onyx Corporation otevřela přímo v administrativní budově malý dětský klub.

Julian stál před svým Knightem XV a hruď se mu dmula pýchou, když pořídil ne jednu, ale deset dokonalých fotografií Chloe. Dvě z nich si hodlal nechat jen pro sebe.

***

O tři hodiny později na velkolepém večeřním bufetu v hotelu Third Onyx.

„Páni! Tohle bylo doslova nejlepší jídlo, jaké jsem kdy měla v...“ Chloe se odmlčela a vzpomínala, jak je to už dlouho. Usmála se, sklopila zrak a pak pokračovala: „...za hodně dlouhou dobu.“

„Chutná ti to jídlo, můj klenote?“ zeptal se Noah s rozzářenou tváří. „Mnoho z těch pokladů jsou babiččiny speciality.“

„Vážně?“ zeptala se Chloe, zaklonila se a to, co slyšela, na ni udělalo dojem. Podívala se směrem k Julianovi a složila mu poklonu: „Vaše matka je úžasná.“

„To je. A je také krásná. Moje matka má ty nejúžasnější modré oči,“ řekl Julian s upřímným úsměvem. Pak dodal: „Máme stejné oči.“

„Aha.“ Chloe to pochopila, dala si ruku před ústa a potlačovala zachichotání, které se jí dralo na rty. „Jsem moc ráda, že jsem s vámi mohla povečeřet, Noahu, pane Sterlingu –“

„Prosím, říkej mi Juliane, Chloe. Formálnosti už bychom měli mít za sebou. Vrátila jsi mi syna v pořádku a zdravého. Jsem ti nesmírně vděčný a nemusíš mě oslovovat, jako bych byl tvůj šéf,“ navrhl. „Říkej mi Juliane.“

Julian přimhouřil oči a soustředil se na to, jak její plné rty vyslovují jeho jméno. Opravdu ho to potěšilo.

„Juliane,“ řekla a v očích se jí zalesklo spolu s upřímným úsměvem, který se jí lehce rozlil po jemné tváři. „Děkuji, Juliane.“

„Můj klenote?“ Noah, který seděl vedle Chloe, zaprosil s očima jako štěně. „Můžeš moje jméno říct víckrát za sebou?“

„Noahu. Noahu. Noahu. Noahu. Noahu. Noahu! Milý a roztomilý Noahu!“ dodala Chloe a Noahův úsměv mu sahal až k uším.

Julian tiše zasyčel, ale rychle se vzpamatoval a zavrtěl hlavou.

Trio si vychutnalo několik druhů vynikajících dezertů, než se k nim připojil Carter, aby vyzvedl Noaha. Julian měl v úmyslu odvézt Chloe domů. Zatímco Noah trval na tom, že pojede s nimi, Julian trval na tom, aby si šel brzy odpočinout, zvláště když šel druhý den do školy.

V jiných záležitostech by Julian Noahovu tvrdohlavost toleroval, ale pokud šlo o školu, pravidla se musela dodržovat, včetně přísné večerky.

U výtahů dala Chloe Noahovi polibek na tvář na dobrou noc a teprve potom se Julian s Chloe vraceli chodbami vedoucími k hotelové hale.

Chloe se stále cítila jako v sedmém nebi a přemýšlela o tom, jak krásně se její den vyvinul. Vážila si času stráveného s Noahem a nemohla si pomoct, ale v Julianově blízkosti cítila v břiše motýly.

Musela si to přiznat. Julian byl opravdu nádherný. Navíc se jí zdálo, že je to starostlivý táta.

Jak kráčeli dlouhou a širokou chodbou, nemohla si pomoct a koutkem oka pozorovala jeho vysokou postavu, ostře řezanou čelist, způsob, jakým se mu při polknutí pohnul ohryzek, a autoritu a eleganci, s jakou kráčel.

Žasla nad tím, jaké měla štěstí, že se seznámila s Noahem i Julianem.

Zatímco takto přemýšlela, koutkem oka zachytila dvě blížící se postavy, kterým se zrovna včera pokoušela vyhnout.

Asher a Mia kráčeli směrem k nim, vzdáleni asi deset metrů.

Chloe okamžitě zpanikařila. Na vteřinu jí nohy ztuhly k podlaze, zatímco očima prohledávala okolí a hledala vhodnou skrýš. Ano, takový byl v poslední době její život. Schovávání se před Asherem.

Uviděla, že toalety jsou pět metrů před nimi, ale jít tam by znamenalo přiblížit se k Asherovi a Mie. To nemohla dopustit. V žádném případě!

Místo toho se chytila té nejlepší osoby, která by ji mohla potenciálně ochránit před odhalením.

Juliana.

Chytila Juliana za paži, přitáhla si ho k sobě a přitom se zády opřela o zeď. Oběma rukama se vzápětí křečovitě chytila klop jeho saka a požádala ho: „Prosím… sch-schovej mě.“

Julian byl zaskočený, ale zároveň ho jejich blízkost nesmírně potěšila. Zpočátku byl zmatený tím, co řekla, a tak se ujistil: „Schovat vás?“

Když se jeho předloktí opřelo o zeď těsně u její tváře, jeho tělo se k ní přisunulo blíž a hlavou se sklonil k jejímu vyděšenému výrazu. Julian ji slyšel opakovat: „Prosím, schovejte mě.“

Když si Julian všiml, jak Chloeiny oči těkají k blížícímu se páru, zamračil se, ale zároveň uviděl příležitost, kterou si nesměl nechat ujít! Přikývl a potvrdil: „Nebojte se. Schovám vás dobře.“

Přitiskl se blíž a v podstatě smazal mezeru mezi jejich hrudníky. I když je dělilo mnoho vrstev oblečení, nakonec nasucho polkl, když ucítil Chloeina prsa přitisknutá ke své pevné postavě.

Sklonil hlavu níž, takže jeho obličej Chloe zakrýval. Spolu s jeho předloktím, které zůstalo na zdi, nebyly pro Ashera a Miu viditelné žádné z jejích charakteristických rysů. Julian tiše pronesl: „V schovávání lidí jsem velmi dobrý.“

Jistě. Chloe se ulevilo, že je dobře zamaskovaná. Byla schovaná v náručí nádherného muže. Jeho obličej byl prakticky jen pár centimetrů od jejího, jeho rty se otíraly o její vlasy a jeho horký dech ji hřál na čele.

Okamžitě jí po celém těle naskočila husí kůže, tím spíš, když se jeho tělo dál tisklo k její drobné postavě. Zakrýval ji tak dobře, že ho musela lehce odtlačit a říct: „J-já se potřebuju trochu… nadechnout.“

„Aha, promiň,“ řekl Julian a jeho dech stále dopadal na temeno její hlavy. „Počkej, myslím, že se tvým směrem dívají. Proč mě neobejmeš?“

Chloe si pomyslela: ‚Obejmout?‘

I když její mozek protestoval, udělala, co navrhl, a celým tělem se k němu přitiskla. Mezi nimi nezůstal naprosto žádný prostor. Obličej si opřela o ohyb jeho krku a schoulila se, aby svou postavu výrazně skryla, přičemž rukama ještě pevněji sevřela Julianovo sako.

„Jsou ještě tam?“ zeptala se krotce. Uplynula už dobrá minuta a ona doufala, že už jsou z dohledu.

„Pořád tam jsou. Jdou… strašně, hrozně pomalu – jako želvy,“ řekl Julian, paži jí obvinul kolem pasu a očima předstíral, že sleduje chodbu. „Zůstaň v klidu. Mám tě.“

Jak si mohla stěžovat? Chloe nevěděla, co se to s ní děje, ale v duchu si říkala: ‚Jsem to já, nebo je tu najednou nějaké horko?‘