Následujícího dne byl Julian zaneprázdněn prací a v konferenční místnosti společnosti Sterling Onyx Corporation naslouchal novému investičnímu návrhu.

Všiml si, že mu v kapse u kalhot vibruje telefon, ale vzhledem k důležitosti schůzky hovory ignoroval. Po nějaké době však zazvonila linka přímo v konferenční místnosti a přerušila prezentaci.

Julian zúžil oči a říkal si, jak důležité to musí být, když mu asistent přepojil hovor. O schůzce nikdo jiný nevěděl, kromě jeho asistenta a samozřejmě generálního ředitele, jeho bratra.

Jeden z manažerů hovor přijal a pak se otočil k Julianovi. „Pane Sterlingu, je to naléhavá situace z hotelu Third Onyx.“

‚Naléhavá situace?‘ Julianovi trvalo vteřinu, než popadl sluchátko, a další okamžik, než přelétl pohledem tým zaměstnanců, kteří byli na tu naléhavou situaci stejně zvědaví. „Haló.“

„Pane Sterlingu. Moc se omlouvám, že vás vyrušuji, ale máme tu problém.“ Julianovi byl hlas generálního manažera hotelu, pana Stavrose, povědomý.

„O co jde, pane Stavrosi?“ řekl Julian svým hlubokým hlasem.

Následovalo náhlé ticho, které Juliana přimělo se zamračit. Vzápětí uslyšel na druhé straně svého syna. „Tati.“

Julianovi se rozšířily oči. Divil se, jak se jeho generální manažer stal bezmocným proti jeho šestiletému synovi. Zeptal se: „Noahu? Proč používáš nouzovou linku hotelu?“

„Tati, já k tomu doktorovi nepůjdu,“ prozradil Noah. „Utekl jsem do kanceláře pana Stavrose, protože jsi nebral telefony strýčkovi Carterovi. Jestli chceš, abych šel k doktorovi, splň můj požadavek.“

Julian znechuceně zasténal. Tohle teď vážně nepotřeboval, ale synovo očkování už bylo pětkrát odloženo. Zavrtěl hlavou a zeptal se: „Jaký je tvůj požadavek?“

„Půjdu k doktorovi jen se svou Jewel,“ řekl nakonec Noah.

Ticho mezi otcem a synem se protáhlo, než Julianovi došlo, o co jde. Byla to dokonalá záminka, jak vidět Chloe.

„Počkej na mě,“ odpověděl.

Po ukončení hovoru nařídil asistentovi, aby synovu návštěvu u lékaře odsunul o další hodinu. Teprve po skončení schůzky odjel vyzvednout Noaha a pak oba vyrazili do restaurace The Ivy Swirl, přičemž je tam vezl Carter.

***

Před restaurací, kde Chloe pracovala, bylo možné vidět dvě postavy v vážném rozhovoru.

„Cože? Dvě stě dolarů?“ Chloe si nevěřícně povzdychla. Zavrtěla hlavou a projela si štíhlými prsty své tmavé vlasy. „Víš, že klienti ti platí víc než desetinásobek téhle částky, že? Měla bys mi dát víc.“

„Naneštěstí pro tebe, Chloe, já jsem ta licencovaná právnička. Ty jsi technicky vzato jen nepřiznaná koncipientka. A uvědom si, že jestli se Asher někdy dozví, že ti dávám melouchy, vyrazí mě z kanceláře taky!“ řekla dívka jménem Sarah a podala Chloe peníze. „Ber, nebo nech být!“

Chloe zabručela, ale neměla na vybranou. Peníze přijala, protože je nutně potřebovala. Blížil se termín nájmu a jí chybělo pět set dolarů.

Pracovala tři noci a psala ty právní dokumenty pro Sarah, svou spolužačku z práv. Přesto dostala zaplaceno tak málo.

„To je hnus. Pořád mě využívají,“ zamumlala si pod vousy, když viděla, jak Sarah odjíždí ve svém autě.

Od té doby, co měla potíže najít stabilní práci, Chloe občas přijímala zakázky na psaní od svých spolužáků nebo od kohokoli, kdo byl příliš líný napsat si vlastní právní dokument.

Opravdu to nenáviděla. Ashera za to nenáviděla ještě víc, protože to byl on, jeho vliv a firma jeho otce, kdo jí zablokoval cestu k advokátním zkouškám s tím, že prý porušila loňský etický kodex.

Vmetli jí do tváře nevyřízenou žalobu za napadení, kterou Asher nikdy doopravdy nepodal. Objevily se také důkazy naznačující, že Chloe vynesla klíče k odpovědím od zkoušejícího.

Při pomyšlení na to Chloe přemýšlela, kdy se její život změní.

Tú-tú!

Hlasité zatroubení přerušilo její myšlenky, jako by odpovídalo na její tiché volání k nebesům. Pak uviděla luxusní černé auto, které přimělo její rty vytvarovat velké „O“. Z jejích rtů vyšlo i hvízdnutí.

Knight XV. Její vysněné obrněné auto. Muselo to být to největší a nejdrsnější monstrum na čtyřech kolech!

Kdo si mohl dovolit auto za skoro milion dolarů? Okénko vozidla sjelo dolů a odhalilo jejího rozkošného mladého nápadníka. ‚Ááá. Zlatíčko.‘

„Ahoj, moje Jewel!“ Noah se usmíval od ucha k uchu. Jeho zelené oči při pohledu na Chloe zářily a jeho ruka na ni dychtivě mávala.

„Noahu?“ řekla s vykulenýma očima a hlavou zakloněnou, aby dohlédla do výšky vozidla.

Chloe snadno našla Juliana, který seděl vedle Noaha na zadním sedadle toho opravdu drahého auta. Pozdravil: „Dobré odpoledne, Chloe. Už jsi skončila v práci?“

„Ach, ano. Vlastně mi právě skončila směna. Dneska jsem si vzala tu dřívější,“ vysvětlila. „Páni, pěkné auto.“

„Děkuji,“ řekl Julian. „Byl to dárek od mého otce. Každý z nás, jeho dětí, jedno má.“

„Úžasné,“ řekla Chloe a ústa měla stále otevřená úžasem. Odfrkla si a v duchu si pomyslela: ‚Ráda bych se stala členem vaší rodiny.‘

Jako by jí četl myšlenky, Noah se vložil do hovoru: „Abys věděla, moje Jewel, já jsem jediným dědicem tátova bohatství.“

Julian i Chloe se na chlapce podívali, zmateni jeho slovy. Když Noah na Chloe mrkl, rozesmála se naplno, protože konečně pochopila, co ten malý kluk myslí. „Dobře, Noahu. Chápu. Chápu. Ty jsi ten skutečný poklad.“

Její tvář nabrala tmavší odstín, jak se dál chichotala. Pak podotkla: „Ale myslela jsem, že už jsme si to vyjasnili. Jmenuji se Chloe, ne Jewel.“

„Já vím,“ odpověděl Noah. „Ale líbí se mi ti tak říkat. Táta si vymyslel chabou výmluvu, proč ti tak říkat, ale já ti chci jako první říct, že se to jméno k tobě skvěle hodí. Jsi… opravdu krásná, slečno Chloe.“

Zatímco se Chloe snažila uklidnit své rozbušené srdce, Julian probodával pohledem svého vlastního syna. Nemohl uvěřit, jak ho Noah tak neomaleně zradil!

Následovalo několik vteřin ticha, kdy se Julian i Chloe snažili vzpamatovat z toho, jak Noah „práskl“ svého otce.

Aby ukončila to divné ticho, Chloe sklopila zrak k silnici a pokusila se odvést diskuzi jinam. Zeptala se: „Co – co vás sem přivádí, Noahu, pane Sterlingu?“

„Chloe, můj syn má prosbu,“ odpověděl Julian svým hlubokým a sexy hlasem.

Chloe pohlédla na Noaha. Pak slyšela chlapce říct: „Chci jít k doktorovi se svou Jewel.“ Jeho hruď se zvedla, než navrhl: „Myslím, že s tebou budu odvážnější.“

„Pokud máš čas. Doufám, že ti to nevadí.“ Julian se zhluboka nadechl, než poprosil: „Opravdu bych to ocenil, zvlášť když jsme jeho předchozí termíny promeškali. Tohle by byl náš pátý pokus o přeočkování.“

Když viděl, že Chloe váhá, Julian dodal: „Potom, po návštěvě lékaře, bychom tě moc rádi pozvali na večeři.“

„Jen v pětihvězdičkovém bufetu hotelu Third Onyx,“ dodal Noah.

Chloe nad tou nabídkou stiskla rty. Vzhledem k tomu, že potřebovala nějaké peníze na nájem, večeře zdarma by se jí opravdu hodila. Odkašlala si a odpověděla: „Předpokládám, že bych Noahovi s tou injekcí mohla pomoct.“

***

O několik tlukotů srdce později se Chloe ocitla v soukromé ordinaci rodinného lékaře Sterlingových. Od jejich příchodu povzbuzovala Noaha, aby plnil pokyny lékaře. Na každou její radu odpověděl kladně.

„Noahu, teď ti dám tu injekci, napočítám do deseti –“

„Jsem připraven!“ Noah přerušil doktora a ohromil Juliana svou nově nalezenou odvahou. Dokonce i lékař byl překvapen, jak ochotně Noah nastavil paži.

Noah se otočil ke své paži a sledoval, jak se k němu jehla blíží, ale jakmile mu pronikla kůží, zavřel oči. Všichni viděli, jak se zhluboka nadechl.

„No, to vůbec nebolelo,“ řekl Noah a otočil se ke Chloe. „Viděla jsi to, moje Jewel?“

„Ano, viděla a jsem na tebe moc pyšná.“ Chloe mu nabídla náruč a Noah jí do ní rychle skočil.

„Udělal jsem to kvůli tobě, moje Jewel. Protože chci, abys na mě byla pyšná,“ řekl Noah a vychutnával si Chloino objetí. Zatímco jí ležel v náručí, chlapec se otočil ke svému otci a věnoval mu ten samolibý pohled, jako by už vyhrál.

Julian v tichosti zasyčel. Ani nevěděl, že soupeří se svým synem.

Při pohledu na ty dva se Julian neubránil pocitu závisti. On našel Chloe první, ale jak to, že mu ji syn už vyfoukl do náruče?

V hlavě se mu náhle zrodil nápad. Řekl: „Synku, jsem ten nejpyšnější otec.“ Seděl před Chloe a Noahem, když vstal ze židle a pokračoval: „Chci tě taky obejmout.“

Chloe: „???“

Noah: „!!!“

Než se Noah stihl z objetí vymanit, Julian se naklonil a jeho dlouhé, silné paže jemně sevřely jak Chloe, tak Noaha.

Přitiskl se k Noahovým zádům, rty se mu dotkly chlapcovy hlavy, ale jeho modré oči tajně studovaly Chloin zčervenalý obličej. Obličeje Juliana a Chloe byly prakticky centimetry od sebe.

Když je pustil, ležérně Chloe vysvětlil: „Já jsem… objímal Noaha.“

Chloina tvář po tom nečekaném objetí stále hořela. Pomalu Noaha pustila a přikývla. Usmála se a zdráhavě odpověděla: „Ovšem. Chápu.“

Noah zamručel.

Julian se ušklíbl.