Sídlo už bylo vzhůru, když se v osm hodin probudila. Při pohledu na hodiny sebou škubla. Spěšně vyskočila z postele a vyběhla směrem k Angelinině pokoji. Měla ji vzbudit v sedm a pomoci jí s ranní hygienou. V duchu si nadávala za svou neopatrnost. Byl to její první den a ona už selhávala.

Byla zvyklá vstávat v šest a pomáhat zahradníkovi se zahradou v sirotčinci. Říkala si, jestli tomu starému pánovi nechybí.

Elise rozrazila dveře do Angelinina pokoje a setkala se s naprostým tichem. Angelina v pokoji nebyla. Zavolala na ni, ale nepřišla žádná odpověď, což ostatně ani nečekala.

Možná už byla vzhůru. Určitě ji vyhodí hned první den. Elise spěchala do kuchyně zkontrolovat, jestli tam Angelina není. A k její úlevě tam skutečně byla, seděla u stolu a snídala.

Zrovna se z kuchyně vytrácela, když si jí Martha všimla.

„Elise,“ zavolala na ni Martha a donutila ji se zastavit. Otočila se k ní a věnovala jí nervózní úsměv. Určitě si o ní myslí, že je nezodpovědná, říkala si pro sebe.

„Kam jdeš? Dej si snídani,“ zavolala z kuchyně. Angelina na ni vykoukla zpod řas. Když se Elise střetla s jejíma očima, dívka rychle sklopila zrak k talíři.

„Můžu se nejdřív osprchovat?“ zeptala se Elise nejistě Marthy.

„Ale drahoušku, nemusíš se mě na nic ptát ani mě žádat o svolení. Nejsem tvoje šéfová. Dělej si, co chceš,“ prozradila laskavým tónem. Uvědomila si, že Elise je příliš naivní a důvěřivá na to, aby v této manipulativní společnosti přežila.

Elise se usmála a odešla zpět do svého pokoje.

Po koupeli se vrátila do kuchyně. Angelina už odešla na vyučování, ale Martha byla stále v kuchyni a nebyla sama.

Elisiny kroky zaváhaly, když zaslechla podivné tlumené zvuky. Vešla dovnitř, aby zjistila, co se děje. V tu vteřinu, kdy její oči spatřily tu scénu, hluboce litovala. Martha seděla na kuchyňské lince a líbala se s nějakým chlapem, který stál mezi jejíma nohama. Elise okamžitě odvrátila zrak. Nohy jí ztuhly a tváře jí hořely hlubokým studem.

„Elise?“ Martha si jí už všimla.

„Omlouvám se, že vyrušuji. Už jdu, pokračujte,“ vyhrkla a otočila se na podpatku.

„Ne. Zůstaň,“ Martha sklouzla z linky. Muž se otočil a v tu chvíli čekalo Elise další překvapení. Pan Thorne. Než muž z kuchyně odešel a věnoval Elise úsměv, políbil Marthu na rty.

„Já... moc se omlouvám. Neměla jsem...“

„To je v pořádku,“ mávla Martha rukou.

„Sedni si, nasnídej se,“ řekla.

Posunula k ní podnos.

„Před dvěma lety jsem při nehodě ztratila manžela. Myslela jsem, že už lásku nikdy nenajdu. Že je se mnou konec. Ale Arthur mě vyvedl z omylu. Přišel jako svěží vánek do mého života,“ na rtech jí zahrál úsměv. I Elise se usmála.

„Brzy to oznámíme oficiálně, ale do té doby Arthur říkal, že se budeme muset spokojit s naším tajným románkem a kradmými polibky,“ řekla.

Elise se stále červenala. Její reakce Marthu pobavila a zaujala.

„Už tě někdy někdo políbil, Elise?“ vypálila otázku. Elise k ní vzhlédla. Tváře jí teď hořely jako v ohni.

„Už jsi dostala pusu?“ zeptala se znovu a užívala si její rozpaky.

Prudce zavrtěla hlavou a zčervenala ještě víc. Elise strávila celý svůj život v uzavřeném světě sirotčince, který byl určen pouze pro dívky. Nezanala žádného muže kromě zahradníka, sekretáře sestry Kateřiny a pár dalších zaměstnanců.

„Nikdy?“ Martha tomu nemohla uvěřit. Dívky v jejím věku jsou v těchto věcech obvykle expertky.

„A proč?“ naléhala.

„Sestra Kateřina říkávala, že dívka by měla být důvěrná jen se svým manželem, který je její jedinou pravou spřízněnou duší. Je hřích líbat se s jinými kluky,“ vysvětlila bezelstně. Martha chápavě přikývla.

„Takže ty říkáš, že políbíš až svého manžela, který bude zároveň tvou spřízněnou duší?“ zeptala se. Elise přikývla. Ten rozhovor jí byl nepříjemný.

„A jak poznáš, že třeba nějaký člověk X je tvá spřízněná duše?“ zeptala se Martha, ne ze zvědavosti, ale spíše pobavená jejím nezralým pohledem na život.

„Bůh má s námi všemi své plány. On mi to dá vědět svým způsobem,“ pokrčila rameny a odpověděla.

„Naivní... naivní holka,“ zavrtěla Martha hlavou a zamumlala si pod vousy. Elise nerozuměla, co řekla, ale byla ráda, že ten trapný rozhovor konečně skončil.

….

Angelina si hrála s panenkami, když Elise vešla do jejího pokoje, aby si s ní popovídala. Angelina byla příliš zabraná do vlastních příběhů, než aby si všimla její přítomnosti. Blonďaté culíky se jí pohupovaly při každém zavrtění hlavou. Seděla na vozíku a povídala si s panenkami.

Elise se tiše posadila na kraj postele, a právě tehdy si holčička všimla cizí přítomnosti v pokoji. Pohlédla na ni a okamžitě odvrátila zrak. Přestala si hrát.

Elise se rozhodla vzít věci do svých rukou a zahájit rozhovor.

„Ta panenka je tak krásná,“ Elise zvedla jednu z panenek. Angelina nic neříkala.

„Má krásné vlasy, stejně jako ty. Jak jí říkáš?“ Angelina neodpovídala.

„Dobrá, vypadá to, že jsi jí ještě nedala jméno. Tak jí budeme říkat Hnědka,“ navrhla a pročísl jí hnědé vlásky.

„Fuj, to je hrozný jméno,“ nakrčila Angelina tvářičku nelibostí.

„Vážně? Myslela jsem, že se k ní hodí,“ předstírala překvapení.

„Ne, jmenuje se Anna,“ prozradila.

„Anna. To je moc hezké jméno,“ Elise se na ni usmála. Poprvé se Angelininy rty roztáhly do dětského úsměvu.

„Anna je moje nejoblíbenější hned po Kristovi,“ Angelině se zajiskřilo v očích.

Popadla jinou panenku a strčila ji Elise před obličej.

„To je Kristo. Annin přítel,“ vysvětlila důležitě. Elise na ni nevěřícně koukala. Ta holčička toho věděla hodně.

„Hledá Elsu. Kristo jí pomáhá ji najít.“

„Kdo je Elsa?“ zeptala se zmateně Elise.

„Ty to nevíš?“ zeptala se překvapeně holčička. Elise zavrtěla hlavou.

„Ty jsi neviděla Ledové království?“

„Ne,“ zavrtěla znovu hlavou.

„Tak jak bys to mohla vědět? Elsa je Annina sestra,“ Angelina obrátila oči v sloup, jako by mluvila s malým dítětem. Elise chápavě zamumlala.

„To zní zajímavě. Proč mi o Else, Anně a tom Kristovi nepovíš víc?“ povytáhla obočí v očekávání.

„Ty to chceš vědět?“ zeptala se nadšeně Angelina.

„Ano, princezno,“ Angelina se nad tou přezdívkou začervenala.

Elise vybuchla smíchy, když viděla, jak holčička zrůžověla. Byla to prostě miláček.

………….

Venku už byl dav novinářů, když Kaelen a Siena vycházeli z budovy. Dav okamžitě ožil a žurnalisté se začali předhánět v boji o jejich pozornost.

Jeho společnost nedávno vstoupila do módního průmyslu a dnešní večer byl zahajovacím večerem týdne módy, který jeho firma pořádala. Siena šla přehlídku a Kaelen tam byl, aby svou „snoubenku“ podpořil. Jeho poradci věřili, že to bude dobrá reklama.

„Pane, kdy se vy dva budete brát?“ zeptal se jeden z novinářů.

„Dozvíte se to, až bude stanoven termín,“ odpověděl suše. O svatbě mluvit nechtěl.

„Velmi brzy,“ vložila se do toho Siena. Nasadila svůj oslnivý úsměv.

„Co říkáte na nový směr, kterým se vaše společnost vydala?“ zeptal se někdo další. Kaelen byl tou otázkou potěšen.

„Vargas Holdings usiluje o dokonalost. Má společnost byla úspěšná ve všech odvětvích, do kterých vstoupila. Jsem si jistý, že módní průmysl se na náš seznam dobytých území přidá velmi brzy. Lidé už začali...“ odmlčel se, když pocítil ruku, jak mu hladí paži. Otočil hlavu k Sieně, která se na tisk samolibě usmívala a tiskla se k němu. Vjel do něj vztek.

„Co to děláš? Dej tu ruku pryč,“ prohlásil hrubě, aniž by ho zajímalo, že je sledují všechna média. Sienu jeho prohlášení zaskočilo stejně jako ostatní. Nevěřícně na něj pohlédla. On jen tázavě nadzvedl obočí. Sundala ruku, zatímco se jí do tváře hnala hanba. Rychle se však vzpamatovala. Na rty se jí vrátil starý oslnivý úsměv, tentokrát však vynucený.

……………

O dva měsíce později

„Dej tu bílou růži doprostřed. Ano, přesně tak,“ pomáhala Angelině s vázáním kytice. Dnes byla neděle a chystaly se na návštěvu kostela. Stala se z toho rutina. Každou neděli navštívily nedaleký kostel a přinesly květiny jako obětinu spolu se svými modlitbami.

Elisino pouto s Angelinou se během měsíců jen upevnilo. Každý si všiml pozitivních změn, které Elise do Angelinina života přinesla. Holčička se začala otevírat a častěji se usmívala.

Angelina se stala jejím stínem, všude ji následovala. Martha a ostatní si dokonce začali dělat legraci, že se z Angeliny stává miniaturní verze Elise.

Byl tu však jeden velký rozdíl: zatímco Elise byla povahou mírná, Angelina měla pořádnou dávku rošťáctví. Milovala provádění žertíků personálu. Jejím nejoblíbenějším terčem byl pan Thorne – od kreslení obličeje na jeho pleš, když spal, až po podávání přesolených sušenek. Nikdy nevynechala příležitost.

„Eli, která květina je tvoje nejoblíbenější?“ zeptala se Angelina, zatímco omotávala květiny provázkem.

„Moje nejoblíbenější květina je bílá růže,“ odpověděla a přitom vázala svou vlastní kytici.

„Proč?“ Angelina svraštila obočí a vzhlédla k ní.

„Protože mi přináší pocit klidu,“ odpověděla.

„Kidu?“ Angelina svraštila obočí ještě víc. Elise se její roztomilé nevinnosti potichu zasmála.

„Víš, co bílá růže symbolizuje, princezno?“ Angelina okamžitě zavrtěla hlavou, že ne.

„Symbolizuje mír a naději, čistotu duše,“ hravě jí cvrnkla do nosu. Angelina si nos promnula.

„A jaká je tvoje nejoblíbenější květina?“ zeptala se.

Angelina se na ni šibalsky usmála a odpověděla: „Bílá růže.“ Elise se její odpovědi zasmála.

…………

„Done, našli jsme jejich polohu.“

„Qué?“ Přitiskl si telefon těsně k uchu, ale kvůli neustálému křiku muže, který byl spoután za ním, pořádně neslyšel. Poodešel dál, aby slyšel jasněji, ale ten bastardo nepřestával. Několikrát hluk ignoroval.

„Déjame ir, por favor,“ zakřičel ten krví potřísněný muž znovu a zběsile škubal pouty. (Pusť mě, prosím.)

„Qué dolor en el culo,“ zaklel podrážděně pod fousy. Kaelen zvedl zbraň a stiskl spoušť, aniž by se na muže podíval. Výstřel prošel mužovým srdcem a nadobro ho umlčel. (To je ale otrava.)

„Teď mluv,“ přikázal, když ve skladu zavládlo hrobové ticho.

„Našli jsme polohu těch mužů, kteří zaútočili na Doriana.“

„Kde?“ Vylovil z kapsy cigaretu a vložil si ji mezi rty. Vytáhl z kapsy kalhot zapalovač a zapálil si.

„Včera byli viděni v Londýně.“

Dlouze potáhl z cigarety.

„Moji lidé se snaží zjistit jejich přesnou polohu. Jsou zalezlí v nějakém hotelu,“ vysvětloval. Kaelen vyfoukl kouř spolu s povzdechem.

„Jak dlouho jim bude trvat, než ty parchanty vypátrají?“ zeptal se podrážděně. Od svých lidí neočekává nic jiného než dokonalost.

„Nebude to trvat dlouho, bossi. Jen pár hodin. Jaké jsou vaše rozkazy?“ zeptal se muž. Kaelen vyfoukl kouř.

„Nedotýkejte se jich. Ty si vyřídím sám,“ v očích se mu zlověstně zablýsklo. Touha po pomstě v něm vzplanula s plnou silou.

„Zítra letím do Londýna,“ dodal.

„Jistě, bossi,“ řekl muž. Kaelen ukončil hovor a strčil telefon zpět do kapsy.

Opustil sklad a tělo, které zůstalo za ním, ho nezajímalo. Znovu dlouze potáhl a hleděl do prázdna.

Čas vybrat si dluh, pomyslel si, než se mu rty zkroutily do ďábelského úšklebku.