Kapitola 2 Myslí to vážně?

Později se Donovan vrátil do sídla Winslowových.

Když Garrett a Declan viděli ten šok a vztek v Donovanově tváři, zeptali se: „Donovane, co říkala?“

Donovan s kamenným výrazem stručně shrnul svůj rozhovor se Serenou.

Jakmile to Garrett a Declan slyšeli, oba posmutněli.

Blair v očích blýskla nejistota.

Nasadila úzkostný výraz a řekla: „Donovane, myslíš, že se Serena tak naštvala, protože jste všichni přišli na moji show?“

„V které je nemocnici? Půjdu tam, všechno jí vysvětlím a omluvím se jí.“

„Musí na mě být hrozně naštvaná, když řekla, že s vámi chce přerušit styky.“

Blair s předstíraným pocitem viny dodala: „Opravdu doufám, že si o vás kvůli mně neudělá špatný obrázek a nezpřetrhá s vámi vazby.“

Donovan na ni povzbudivě pohlédl. „Nemusíš jí nic vysvětlovat. Tohle s tebou nemá nic společného.“

Donovan si myslel, že Serena si na Blair vždycky jen zasedla. Kdyby se Blair objevila v nemocnici, bůhví, jakou scénu by Serena ztropila.

Garrett se zamračil: „Tentokrát to vážně přehnala. Přerušení styků přece není něco, co se jen tak plácne do větru.“

„Upřímně, jsem si skoro jistý, že to používá jen jako výhrůžku, aby nás donutila ustoupit.“

„Nechte ji pár dní být, ona se sama vrátí.“

Declan ani na vteřinu nevěřil, že by Serena skutečně přerušila vazby kvůli takové hlouposti.

Řekl: „Jo, jen do telefonu vyváděla. Její zranění nejspíš nejsou vážná. Není potřeba za ní do nemocnice chodit.“

„Když jí budeme pořád ustupovat, bude čím dál nesnesitelnější.“

„Teď ji prostě nechme. Až vychladne, sama za námi přijde.“

Garrett a Donovan souhlasně přikývli. „Jo, dejme jí trochu prostoru, ať se uklidní.“

Po pár dalších slovech útěchy osobně doprovodili Blair nahoru, aby si odpočinula.

*****

Serenina zranění nebyla vážná, takže se hned druhý den nechala z nemocnice propustit.

Kromě doby, kdy pracovala, obvykle bydlela ve starém sídle rodiny Winslowových.

Ve skutečnosti si ale už dříve koupila vlastní byt, o kterém nikdo nevěděl.

Teď, když opouštěla rodinu Winslowových, se tam konečně mohla nastěhovat.

Nejdřív zavolala stěhovací službu a pak zamířila zpět do sídla Winslowových.

Podle očekávání nebyl nikdo doma.

Winston vypadal trochu zaskočeně, když Serena vešla dovnitř, ale rychle se usmál a pozdravil ji: „Slečno Sereno Winslowová, vy jste se vrátila.“

Winston včera večer zaslechl rozhovor tří bratří Winslowových.

Vždycky si myslel, že Serena má jen náladu, ale nečekal, že se vrátí tak brzy.

Serena po Winstonovi jen krátce střelila pohledem, nic neřekla a šla rovnou do svého pokoje.

Winston u Winslowových pracoval už od dob jejího dědečka a prakticky viděl Serenu vyrůstat.

Když byla malá, byl k ní vždycky jemný a starostlivý. Hrával si s ní na dvoře a říkával jí „panenko“.

Ale po nastěhování Blair trvalo jen pár let, než začal Sereně říkat „slečno Sereno Winslowová“ místo důvěrného oslovení.

On i ostatní služebnictvo teď začali Blair říkat „paní“.

„Takže teď jsem tu cizincem já, co?“ pomyslela si Serena.

Ve svém pokoji začala Serena balit všechny své věci. Nehodlala tu nechat ani jedinou drobnost.

Cokoli nechtěla, plánovala prodat online nebo prostě vyhodit.

Pak otevřela trezor a vyndala šperky, které jí odkázala matka, spolu s dokumentem o převodu akcií a několika listy vlastnictví k nemovitostem.

Její matka vlastnila 15 % akcií Winslow Group. Před smrtí dala každému ze tří bratrů 3 %, ale Sereně ponechala 6 %.

Říkala, že ta 3 % navíc mají být Sereně jako svatební dar.

V té době s tím neměl problém ani její otec, ani bratři.

Ale v jejím minulém životě se ji snažili donutit, aby se o polovinu akcií podělila s Blair s tím, že Blair je taky její sestra.

Serena to samozřejmě odmítla.

S pocitem zrady pak využila svůj 6% podíl, aby jim škodila a vnesla do Winslow Group chaos, to vše v rámci pomsty.

Kromě toho měla také několik nemovitostí, které jí odkázali prarodiče z matčiny strany.

Přejela prsty po složce s dokumenty a zaplavily ji vzpomínky na laskavost její matky a prarodičů. Oči se jí zalily slzami.

„Alespoň jsem měla lidi, kterým na mně skutečně záleželo. To je vše, co jsem kdy potřebovala,“ řekla si pro sebe.

Po chvíli se Serena zhluboka nadechla a pečlivě uložila všechny cennosti do uzamykatelné schránky.

Zanedlouho jí zavolali stěhováci.

Šla dolů, aby je pustila dovnitř, a odvedla je do svého pokoje, aby začali balit. Uzamykatelnou schránku si nesla sama.

Winston přiběhl, jakmile uviděl, co se děje. „Slečno Sereno Winslowová, co to děláte?“

Serena na něj pohlédla s klidným výrazem. „Stěhuji se. Donovanovi jsem to už řekla. Od včerejška jsem přerušila styky s každým členem rodiny Winslowových.“

„Takže tu samozřejmě dál bydlet nebudu.“

Winston byl naprosto šokován. „Slečno Sereno Winslowová, bez ohledu na to, jak moc se zlobíte, o přerušení styků se nežertuje. Vy...“

Zjevně nečekal, že se Serena vrátí jen proto, aby si sbalila a odešla, místo aby se pokusila o usmíření.

Serena ho přerušila chladným hlasem. „Nejste v pozici, abyste mi říkal, co mám dělat.“

Už se jím nezabývala, otočila se a zavolala na stěhováky, aby začali pracovat.

Winston nečekal, že k němu Serena bude tak chladná a rázná. Nemohl si pomoct, ale cítil se dotčený a trochu uražený.

Chtěl ji ještě zkusit přemluvit, ale Serena mu nevěnovala ani pohled.

Nezbývalo mu nic jiného, než vyjít z pokoje a zavolat Donovanovi.

Donovan byl uprostřed schůzky, ale když viděl, že volá Winston, přesto to zvedl.

Když se Donovan dozvěděl, že se Serena skutečně vrátila pro své věci, vypadal viditelně otřeseně.

Zaplavila ho vlna neklidu a paniky. Po chvilce uvažování přerušil schůzku a zamířil domů.

Zároveň zavolal Declanovi a Garrettovi.

Než všichni tři dorazili domů, Serena už se stěhováky odjela.

Šli nahoru do Serenina pokoje. Zbyly tam jen dárky, které jí za ty roky dali, a na stole fotorámeček a album. Všechno ostatní, co jí patřilo, zmizelo.

Garrettův pohled padl na fotorámeček a vypadal upřímně šokovaně. „Vystřihla část s mámou a vzala si ji, nás tam nechala.“

Ostatní dva si vyměnili zmatené pohledy.

Došli k rámečku a uviděli, že rodinný portrét byl rozstřižený. Část s matkou a Serenou chyběla, zůstal jen otec a tři synové.

Declan vzal do ruky fotoalbum a prolistoval ho. Skutečně tam nebyla ani jedna samostatná fotka jejich matky nebo Sereny.

Zůstaly jen fotky otce s bratry, nebo skupinové snímky, ze kterých byly matka a Serena vystřiženy.

Tři bratři tam jen stálo, úplně zmatení a bezradní.

Mysleli si: „Jak to mohlo takhle dopadnout? To myslí to přerušení styků vážně? Ne, to přece nemůže myslet vážně.“

„Jen jsme nepřišli na její show. Musí z toho dělat takové divadlo?“

Donovanův obličej ztemněl a vytáhl telefon. „Zavolám jí.“

Ale když se o to pokusil, zjistil, že si Serena jeho číslo zablokovala. Zkusil messenger, ale tam si ho také odebrala.

Když to viděli Declan a Garrett, rychle vytáhli své telefony, aby se se Serenou spojili, ale zjistili, že si je zablokovala úplně všude.

Všichni tři se cítili dotčení i naštvaní zároveň.

Nechali Winstona, aby Sereně zavolal, ale i on byl zablokovaný.

Půjčili si telefon od jedné z nových služebných a zkusili to znovu. Tohle číslo zablokované nebylo, ale Serena každý hovor prostě ignorovala.

Declan se otočil k Donovanovi a vypadal naprosto ztraceně. „Brácho, co teď?“

Donovan na něj jen bezradně zíral. Vážně netušil, co má dělat.

Garrett se zamyslel a zeptal se: „Měli bychom to říct tátovi?“

Donovan zavrtěl hlavou. „Tátovi to zatím říkat nebudeme. Bojím se, aby se nerozrušil, mohlo by mu to uškodit na zdraví.“

Za ty roky jim Serena tátovi způsobila spoustu starostí, ale tentokrát to začínalo být vážné.

Donovan si nebyl jistý, jestli uklidňuje bratry, nebo sám sebe. Řekl: „Vážně si nemyslím, že by Serena s námi doopravdy přerušila styky. Jen zase dělá divadlo.“

Po chvíli pokračoval: „Příští měsíc má táta narozeniny. Bez ohledu na to, jak je naštvaná, na ty určitě dorazí.“

„Dejme tomu měsíc. Přejde ji to a pak si sedneme a všechno si vyříkáme.“

Garrettovi a Declanovi se po těchto slovech trochu ulevilo. „Jo, i když je na nás naštvaná, tátovy narozeniny si nenechá ujít.“

Pokud věděli, Serena byla na otce vždycky silně fixovaná. Každý rok začínala vybírat dárek k jeho narozeninám celé týdny dopředu. Byli si jistí, že letos to nebude jinak.

Až ten den přijde, prostě si s ní promluví. V nejhorším případě potlačí hrdost, trochu jí zalichotí a Serena jim odpustí.