Vivian Vanceová a její přítelkyně seděly kolem stolu v soukromém VIP salonku podniku Zenith Horizon Lounge a pily panáky tequily.

Měly takový rituál – scházely se každou neděli večer, aby si po dlouhém týdnu, kdy dřely jako koně, odpočinuly v klubu.

Jako nezávislé kariéristky nepotřebovaly muže, aby je někam vzal, když se chtěly bavit. Vlastně by samy mohly být velkorysými sponzory.

Atmosféra byla harmonická. V pozadí hrála tichá hudba a v místnosti se třpytila barevná světla odrážející se od diskokoulí.

„Vivian, dneska jsem ve městě viděla někoho, kdo vypadal jako Gavin,“ prohodila najednou Sloane, zaklonila hlavu a do dna do sebe obrátila panáka. Nad hořkou chutí svraštila obočí a ohrnula nos.

Sloane Ashfordová byla jednou z nejlepších kamarádek Vivian; byla to právnička, která vedla vlastní advokátní kancelář. Byla to blondýnka se zelenýma očima a průměrnou postavou.

„To nemohl být on, minulý týden odjel na služební cestu do Metros Central,“ namítla Vivian a dál sledovala obchodní platformu na svém iPhonu. Pracovala, i když se měla bavit s přáteli.

Vivian byla workoholička, ale vyplácelo se jí to. Její společnost, Vance Holdings, prosperovala díky tomu, že pracovala tvrději než kdokoli jiný. V sedmadvaceti letech už si ve světě byznysu vybudovala pevné postavení a její firma byla před dvěma lety kótována na burze.

„A dost! Konfiskuji ti telefon až do odvolání,“ prohlásila Lyra Sinclairová, slavná hudebnice, popadla Vivianin telefon a strčila ho do své kabelky od Chanelu. Vivian jen nespokojeně zavrčela.

Lyra byla vysoká brunetka s bledě zelenýma očima a křivkami na těch správných místech.

„Lyro,“ pokusila se Vivian protestovat, ale Lyra na ni jen zlostně blýskla očima.

„Ne, Vivian, děláš to pořád... Máme mít dámskou jízdu, ale ty jsi pořád zabořená v telefonu,“ stěžovala si Lyra a Vivianina další kamarádka Clara Montgomeryová souhlasně přikývla.

Clara byla lékařka pracující v největší městské nemocnici. Byla menší než ostatní tři a měla zrzavé vlasy a hnědé oči.

„Přesně tak, ráda si vyrazí do klubu se svým asociálním chováním. Holka, slyšela jsi vůbec, že Sloane dneska viděla tvýho chlapa ve městě?“ poznamenala Clara a protočila své hnědé oči.

„Už jsem řekla, že to nebyl on, má se vrátit až za dva dny,“ odsekla Vivian a zakuckala se panákem tequily, který právě polkla. Oči jí mírně zrudly.

„Holky, proč vůbec marníte čas tím, že jí o tom kreténovi říkáte, když očividně neuvěří ničemu, co vypustíte z pusy?“ zeptala se Lyra a podívala se na Sloane a Claru, které jen bezradně pokrčily rameny.

Dotyčným „kreténem“ byl Gavin Thorne, s nímž Vivian chodila už deset let. Třicetiletý fešák (vysoký, pohledný, s dokonale řezanými rysy). Pracoval jako viceprezident ve Vance Holdings. Protože znal majitelku, byl do funkce kontroverzně dosazen „shora“.

Nebylo to tak, že by Vivian svým přátelům nechtěla věřit, ale Gavinovi důvěřovala. Nebyl důvod k opaku... byl její první ve všem. První polibek i ten drahocenný věneček, o který ji připravil. A co bylo nejdůležitější, pevně věřila, že vztah bez důvěry je odsouzen k zániku.

Vivian byla do svého přítele velmi zamilovaná – nebo si to aspoň myslela. Ta láska byla tak silná, že ho dokonce zapsala jako spolumajitele veškerého svého majetku včetně akcií společnosti. Nechtěla, aby se kvůli rozdílům v postavení cítil méněcenný.

Udělala z něj sobě rovného ve všech směrech, které uznala za vhodné.

Byli spolu koneckonců už dlouho a bydleli ve společné domácnosti. K potvrzení jejich svazku chyběl už jen oddací list, ale Gavin se k žádosti o ruku stále neměl.

Proto na něj její kamarádky měly pifku. Myslely si, že si jen hraje a využívá ji, protože o posunutí vztahu na další úroveň se ani slovem nezmínil.

„Vážně mám starost, Vivian, proč se s ním prostě nerozejdeš? Jsi krásná a bohatá, nepotřebuješ ho,“ radila Sloane a olízla kousek citronu. Citron se k tequile, kterou do sebe lila jako limonádu, skvěle hodil. Zmírňoval pálení v krku a zvýrazňoval i vyvažoval chuť drinku.

„Vy ho neznáte. Gavin... je strašně sladký a moc mě miluje. Nemůžu bez něj žít,“ odpověděla Vivian, ale hluboko v duši se jí začaly vynořovat pochybnosti.

‚Opravdu mě miluje? Jak to, že mi od té doby, co minulý týden odjel, nezavolal ani nenapsal? Kdybych nezavolala já, tak spolu vůbec nekomunikujeme,‘ pomyslela si a s obtížemi polkla.

„Musel ti nabulíkovat něco hodně silnýho, že jsi takhle zaslepená... Holka, to tě ten jeho pták tak oblbnul, že jsi ztratila rozum?“ ušklíbla se Lyra a vzala si ze stolu cider.

Vivian jen semkla rty do tenké linky. Její přítelkyně její vztah s Gavinem neschvalovaly. Proto jim ani neřekla o tom, že ho připsala k vlastnictví svých nemovitostí.

To by naprosto šílely, hlavně Lyra. Ta byla z nich nejupovídanější.

„Dobře, holky, už dost. Přišly jsme se sem uvolnit a být samy sebou, tak se nebavme o práci ani o vztazích,“ poznamenala Clara a Vivian jí věnovala vděčný pohled za to, že debatu ukončila.

„Co kdybychom si šly zatančit? Tady ve VIP sekci není na parketu tak narváno,“ navrhla Sloane a všechny se nadšeně zvedly.

Byly oblečeny ležérně v upnutých šatech a lodičkách. Nikdo by nehádal, že jde o velmi úspěšné ženy.

Dámy utvořily malý kruh a střídaly se uprostřed, kde tancovaly, jak se jim zlíbilo, zatímco ostatní je povzbuzovaly.

Právě byla řada na Vivian; tančila uprostřed kruhu, když vtom na zádech ucítila chlad, až se jí zježily chlupy na zátylku. Měla pocit, jako by ji někdo upřeně pozoroval. Jako by ji někdo zpovzdálí tajně sledoval.

Ten pocit jí přeběhl po páteři jako mráz. Přestala tančit a rozhlédla se, ale nikoho neviděla. Ignorovala ten divný pocit a vrátila se k twerkování na parketu, zatímco její nejlepší kamarádky jásaly.

„Jo, holka... nízko! Jdi níž! Ooh!“

Mírně podroušená Vivian se díky povzbuzování kamarádek uvolnila a začala twerkovat na píseň „Get Busy“ od Seana Paula. Byla to stará pecka, která jí připomněla mladší léta, kdy se tajně vytrácela na večírky.

Vrtěla pozadím, jako by bylo z rosolu, když píseň došla k její oblíbené části…

~ „Shake dat ting Miss Cana Cana, shake dat ting Miss Anabella…“ ~

„Vrtěj tím! Nerozbij to! Jo!! Zatřes tím! Oooohhh!!“ křičely dámy nadšeně jako puberťačky a užívaly si to na maximum.

Nostalgie Vivian úplně pohltila a ona se vlnila do rytmu písně, která dělala její dospívání vzrušujícím.

…

Mezitím v rohu VIP sekce stál vysoký, pohledný muž, měřící přes metr devadesát, s havraními vlasy ostříhanými do ztracena s pěšinkou na straně, a upřeně se díval směrem k tanečnímu parketu.

V drahém černém obleku šitém na míru vypadal úchvatně a jeho uhrančivá, královská aura ho vyčleňovala z davu. Byl to pohled pro bohy.

Oči mu zúžily soustředěním, jak sledoval tu divokou kočku, která twerkovala, jako by jí patřil svět. Nemusel vidět její obličej, aby věděl, kdo to je.

Po všech těch letech se nic nezměnilo, byla stále stejně bezstarostná a arogantní a jemu… se z pouhého pohledu na ni stále dělalo horko. Ten muž nemohl popřít, že je stále krásná a stejně jako v minulosti mu nevědomky vyrážela dech.

„Pěkná,“ uslyšel říct svého přítele po pravici, načež na něj zavraždil a v očích mu blesklo podráždění.

„Nevím, o čem mluvíš,“ popřel muž a napil se ze sklenice. Lehké pálení whisky v krku nebylo nic proti bolesti, kterou měl pohřbenou hluboko v srdci.

„Jasně... Říkal jsem si, proč se sem najednou chceš jít podívat, když jsi měl tolik práce s přesunem hlavní pobočky do města. Teď už to asi chápu,“ poznamenal přítel s úšklebkem na tváři.

Muž svého přítele ignoroval a dál se díval směrem k parketu.

V očích mu zajiskřilo, jak se mu hlavou mihl sled vzpomínek doprovázený důvěrně známým bodnutím u srdce. Tyto emoce však rychle potlačil.

Sevřel prsty kolem sklenice whisky v ruce a rty zvlnil do sebevědomého úšklebku.

‚Jsem zpátky, Vivian.‘ pronesl ten tajemný muž, jehož vzhled si nezadal s řeckým bohem, tiše pro sebe…