Místností se rozléhalo neustálé vyzvánění budíku a k smrti unavená Vivian ho stále odkládala a halila se do peřiny, aby si ještě chvíli pospala.

Po pátém zazvonění vylétla z postele, jako by jí projel elektrický proud. Popadla telefon z nočního stolku, ale když nenašla žádnou zprávu od Gavina, sklesla jí ramena.

Snažila se myslet pozitivně a místo toho mu napsala sama. Komunikace je přece obousměrná záležitost; když nepíše on, může napsat ona.

Rychle vběhla do koupelny a dala si teplou sprchu. Bylo po šesté a v kanceláři měla být v půl osmé – jako šéfka musela jít příkladem.

Oblékla se do černého byznys kostýmku, své kaštanově měděné vlasy stáhla do vysokého culíku, obula si lodičky na jehlách a vyrazila do práce.

„Dobré ráno, Tesso,“ pozdravila Vivian svou sekretářku Tessu Brooksovou, která už seděla u svého stolu, a vešla do kanceláře. Tessa ji rychle následovala s několika dokumenty v ruce.

„Dobré ráno, paní ředitelko, chtěla bych nahlásit nesrovnalosti ve finančních záznamech,“ oznámila Tessa profesionálně a položila dokumenty na Vivianin stůl.

Vivian, která se už usadila do svého pohodlného koženého křesla za velkým mahagonovým stolem, vzala dokumenty a začala je studovat.

Čím víc četla, tím hlouběji se jí na čele rýsoval mrak. To, co stálo v dokumentech, nebyly vůbec dobré zprávy.

„Tesso, okamžitě svolejte krizovou poradu. Někdo vyvádí firemní prostředky a převádí je na fiktivní účty,“ nařídila Vivian a srdce jí prudce bušilo v hrudi.

„Ano, paní ředitelko,“ odpověděla Tessa. Právě se otočila k odchodu, když se dveře do kanceláře rozletěly a dovnitř hrubě vpochodovali muži v policejních uniformách.

„Moment, vy tady nemáte co dělat!“ vykřikla Tessa úzkostlivě, ale vysoký muž s blonďatými vlasy ji ignoroval a přistoupil k Vivianinu stolu.

„Vy jste slečna Vanceová, že? Jmenuji se Garret Kross, jsem inspektor z protikorupční komise,“ řekl muž, ukázal Vivian odznak a zase ho schoval do kapsy.

„Jsem zde s policií, abych vás zatkl za krácení daní a podvody. Veškeré dokumenty v této kanceláři budou zajištěny pro další vyšetřování. Máte právo nevypovídat, cokoli řeknete, může být použito proti vám u soudu,“ prohlásil inspektor Garret, zatímco Vivian nasadil pouta a vytáhl ji z křesla.

Byla příliš šokovaná, než aby na situaci reagovala. ‚Co se to proboha děje?‘ ptala se sama sebe, když ji v mrákotách vyváděli z kanceláře.

„Pane důstojníku, to musí být omyl, slečna Vanceová by nic takového nikdy neudělala!“ křičela Tessa a běžela za nimi, ale oni k ní byli hluší.

Vivian byla v šoku, když jeli výtahem do přízemí. Srdce jí bušilo, když se dívala dolů na své spoutané ruce.

Pohledy zaměstnanců jí byly krajně nepříjemné. Byla to nesmírně ponižující situace a ona jen doufala, že na to všichni později zapomenou.

Jakmile vyšli z budovy, obklopili ji reportéři a strkali jí před obličej kamery a mikrofony.

„Slečno Vanceová, je pravda, že jste se dopustila podvodu?“

„Slečno Vanceová, kdo teď převezme vedení firmy?“

„Slečno Vanceová, nestydíte se takovým způsobem pošpinit pověst firmy svého zesnulého otce?“

Reportéři na ni chrlili jednu absurdní otázku za druhou a Vivian pevně sevřela ruce, vřela v ní zlost.

Periferním viděním zachytila jakousi postavu a svraštila obočí. ‚Kdy se Gavin vrátil?‘ pomyslela si zmateně, ale vzápětí v ní svitla naděje, že on je její jedinou záchranou.

Než na něj však stačila zavolat, otevřel dveře spolujezdce svého ferrari a z něj vystoupila krásná dáma v červených šatech. Zavěsili se do sebe a kráčeli do budovy, přičemž ji, vlečenou do policejního auta, naprosto ignorovali.

‚Gavine…‘ volala ho v duchu, dokud ji nezatlačili do auta, které se vzápětí rozjelo.

….

„Nebudu se opakovat, kde jsou peníze od investorů?“ zeptal se inspektor Garret a udeřil dlaní do stolu, až Vivian sebou trhla.

Odvezli ji přímo do výslechové místnosti a začali ji bombardovat otázkami dřív, než stačila popadnout dech.

„Řekla jsem, že o penězích, na které se ptáte, nic nevím,“ vyštěkla rozzlobeně a s rozseknutým rtem na inspektora zavražila. Před chvílí jí dal facku, protože nedostal odpovědi, které chtěl.

Způsob, jakým kladli otázky, vypadal, jako by ji už dávno onálepkovali jako viníka.

„Poslouchejte, ženská, neztrácejme čas. Nemluvím do větru, všechny důkazy ukazují na vás,“ řekl inspektor Garret, vzal papír, který ležel na stole, a položil ho před Vivian.

„Podívejte se sama, to je váš podpis, kterým schvalujete převod milionů dolarů na fiktivní účty,“ řekl a ukazováčkem ukázal na její podpis.

Vivian se zatočila hlava. ‚Kdy jsem tyhle transakce schválila?‘ přemýšlela v agónii a snažila se vzpomenout, ale marně.

„Inspektore, já opravdu nevím, kde ty peníze jsou. Ta firma je moje, dávalo by snad smysl, abych kradla vlastní pot a krev?“ popírala, že by s převodem měla cokoli společného.

Inspektor ztichl a zdálo se, že o jejích slovech uvažuje.

„Máte pravdu, nedává to smysl. Ale v tuhle chvíli všechny důkazy, které máme v rukou, ukazují na vás, slečno Vanceová. Máte důkaz, že tohle není váš podpis?“ zeptal se inspektor Garret, zatímco se nad ní nakláněl s oběma dlaněmi na stole.

„Já... Ne... ten podpis je můj, to ano, ale nevím, jak se na ty papíry dostal. Chci mluvit se svým právníkem,“ dožadovala se Vivian a inspektor se uchechtl.

„I kdybyste se snažila získat čas, je to jedno. Dokud mám tenhle případ na starosti já, půjdete za mříže, slečno Vanceová,“ prohlásil inspektor Garret a podal jí telefon.

„Máte pět minut.“

Vivian pookřála a cítila vděčnost; inspektor musel pochopit, že není vinná.

Vivian vytočila důvěrně známé číslo, ale telefon jen zvonil – nakonec z toho byly tři zmeškané hovory. Srdce jí bušilo, když teď vytáčela svého právníka, pana Barnese. Ale stejně jako u Gavina, ani linka pana Barnese nikdo nebral.

Vivian se sevřelo srdce a v žaludku měla uzel. Zmocnila se jí zlá předtucha, zatímco dál vytáčela obě čísla. ‚Proč mi to ani jeden nebere?‘

Konečně se Gavinova linka spojila, ale na druhé straně se ozval hlas jeho sekretářky Myry.

„Prosím zavolejte později, pan generální ředitel je na zasedání správní rady,“ řekla Myra.

Vivian se zastavilo srdce a bolestivě polkla.

„Myro... jak to myslíte? Jaký generální ředitel?“ zeptala se do telefonu a Myra na druhé straně zalapala po dechu, zřejmě poznala Vivianin hlas.

„Je to pan Thorne, paní ředitelko, on je novým generálním ředitelem Vance Holdings,“ sdělila Myra tu šokující zprávu a Vivianino srdce se roztříštilo na tisíc kousků. ‚Co se to sakra děje?‘

Snažila se však uklidnit a říkala si, ať nepřemýšlí přehnaně. ‚Pravděpodobně mě zastupuje, když tu nejsem,‘ přesvědčovala sama sebe.

„Můžete mu předat telefon a říct mu, že s ním chci mluvit?“ požádala Vivian a Myra po vteřině váhání souhlasila.

„Jistě, momentík.“

„Omlouvám se, slečno Vanceová, pan Thorne vzkazuje, že má moc práce,“ řekla Myra a snažila se být co nejzdvořilejší, jako by ta slova ostrá jako meč, která tlumočila, neměla tolik bolet.

Telefon ve Vivianině ruce vyklouzl a dopadl na stůl, jak jí to všechno došlo. ‚Někdo mě podrazil!‘

Nechtěla svým domněnkám věřit, ale pokud jí doteď nebylo jasné, co se děje, byla opravdu neuvěřitelně naivní.

„Inspektore, někdo mě podrazil. To je jediné vysvětlení. Musíte mi věřit,“ prosila Vivian a v očích se jí zaleskly slzy.

Bylo to poprvé, co se v takové situaci ocitla, takže přirozeně nevěděla, jak se k tomu postavit.

Z těla jí vyprchala síla a měla pocit, jako by jí srdce probodávalo tisíc šípů.

‚Gavine... to jsi mě vážně takhle obelstil? Ale proč? Jen jsem tě milovala, a takhle se mi odvděčuješ?‘ křičela Vivian v duchu a rysy její tváře byly jasným důkazem utrpení, kterým procházela.

„Slečno Vanceová, investoři chtějí své peníze zpět, jinak půjdete do vězení, a to nemluvím o tom krácení daní, za které byste si poseděla hodně dlouho. Být vámi, začal bych nejdříve splácet těm investorům, aby vám to ještě víc neztížili,“ posmíval se inspektor Garret a v hlase mu zněl sarkasmus.

Vivian měla v hlavě zmatek, cítila se ztracená a nevěděla, co si počít. ‚Co mám dělat?‘

„Proč bych měla začít splácet peníze, o kterých ani nevím? Inspektore, znáte pravidla. Najděte mi právníka, aby mě dostal na kauci, nebo mi dovolte zavolat kamarádce právničce, aby mě vysekala, zatímco se budu připravovat na soud,“ řekla, když si uvědomila, že pláč nic nevyřeší, a probrala se k smyslům.

„Své hovory už jste vyčerpala, slečno Vanceová. Zažádám vám o veřejného obhájce, ale pochybuji, že vám v tomhle případě pomůže,“ poznamenal chladně inspektor Garret.

‚Proč mě nenapadlo zavolat nejdřív Sloane?‘ nadávala si v duchu Vivian za svou hloupost, ale zapomněla, že to byla její přirozená reakce – Gavin byl její přítel, a tak byl první osobou, na kterou v tísni pomyslela.

Bylo však jasné, že takhle uvažovala jen ona. Gavin k ní nebyl ani trochu upřímný. V momentě, kdy se dostala do potíží, přispěchal se zasedáním rady a udělal se šéfem její firmy.

Inspektor Garret šel zařídit právníka, a tak zůstala v místnosti sama a přemýšlela, jak se v takové situaci mohla ocitnout.

V hlavě se jí rozsvítilo, když si na něco vzpomněla…

~ Flashback ~

O šest měsíců dříve…

Gavin se choval odtažitě jako obvykle a Vivian byla v koncích, nevěděla, jak napravit jejich vztah, který visel na vlásku.

„Gavine, proč mi neřekneš, co se s tebou děje? Jsi hrozně odtažitý,“ zeptala se Vivian, když večeřeli ve vile.

Gavin se na ni ani nepodíval, dál něco vyťukával do telefonu a jen odpověděl: „Všechno je to jen v tvojí hlavě.“

Řekl to tónem, který Vivian nedával žádný prostor pro další slova. Usmála se a snažila se zahnat to bodnutí u srdce. Vrátila se k jídlu a slíbila si, že to s ním probere později…

O hodinu později Gavin konečně vyklopil, co ho trápí: „Prostě mám pocit, že se k sobě nehodíme... Já jsem jen někdo, kdo se stal viceprezidentem díky známostem... Říkají, že závisím na ženské, je to ponižující…“

Vivian se bolestivě sevřelo srdce; myslela si, že je mezi nimi všechno v pořádku. Když si uvědomila, že se cítí méněcenný, vyhrkla bez přemýšlení:

„Udělám z tebe spolumajitele svého majetku... co je moje, je i tvoje…“

Po chvíli ticha Gavin náhle souhlasil a po nočním sexu se vrátil k chatování na telefonu, zatímco Vivian zůstala ležet na své straně postele s obrovskou mezerou mezi nimi.

~ Konec flashbacku ~

Teprve po té zradě Vivian najednou pochopila, jak to do sebe zapadá. Gavin byl neustále na telefonu a to, že se bez odporu stal spolumajitelem jejího majetku, byly jasné varovné signály, které přehlížela.

Vivian si uvědomila, jak byla hloupá, a ta hloupost ji přišla draho.

…

Inspektor Garret se vrátil do výslechové místnosti s kyselým výrazem.

„Slečno Vanceová, žádný právník nechce váš případ převzít a od nadřízených mi bylo řečeno, že váš případ je nepropustný na kauci, takže prozatím musíte zůstat ve vazbě,“ řekl inspektor Garret a odvrátil zrak.

„To si děláte legraci, ne?!“ vykřikla Vivian a v hlase jí znělo zoufalství. Na hrudi cítila tíhu, jako by jí ji svíral balvan a dusil ji.

„Existuje riziko útěku, takže tu zůstanete až do odvolání,“ řekl inspektor Garret, věnoval jí omluvný pohled a odešel z místnosti připravit pro ni celu.

Vivian zasáhl vír emocí; oplakávala ztrátu své lásky i své firmy.

Náhle se otevřely dveře do výslechové místnosti a policista oznámil: „Máte tu návštěvu, přišly vaše kamarádky. Máte 20 minut.“

Sloane a další dvě Vivianiny kamarádky vešly dovnitř a ona okamžitě pookřála.

‚Panebože! Díky bohu, konečně záchrana,‘ pomyslela si vzrušeně, zatímco jí srdcem projel paprsek světla. Byla vděčná, že ještě není všechna naděje ztracena.