„Slečno Vanceová, počkejte! Kam jdete?“ vykřikl Silas Mercer a rozběhl se za Vivian, která vzala do zaječích ve vteřině, kdy si uvědomila, kdo je její budoucí manžel.

„Zpátky do vězení!“ odpověděla mu v běhu, zatímco se snažila na vysokých podpatcích vyvinout co největší rychlost.

„Ale proč? Nezapomeňte, že jakmile podepíšete smlouvu, nemůžete si to rozmyslet, a vy jste ji podepsala,“ připomínal jí Silas a těžce oddychoval.

„Ta smlouva je mi ukradená!“

Silas si pomyslel, že slečně Vanceové muselo přeskočit. Předtím měla strach, že její manžel bude starý a s pupkem, ale teď utíká jako o život, když vidí pohledného pana Sterlinga. ‚Měla to v hlavě v pořádku?‘

Cillian, který došel ke vchodu, přimhouřil oči a sledoval prchající Vivian a Silase, který ji tak žalostně pronásledoval. V srdci se mu zvedla vlna frustrace.

I v takové situaci se mu stále tak zdráhala patřit. ‚Byl v jejích očích opravdu tak hrozný?‘

Sevřel ruce v pěsti, ale navzdory víru emocí v hrudi zůstal klidný. ‚Vivian, už jsi spadla do mé pasti a neunikneš. Nenechám tě,‘ pomyslel si.

Cillian se vrátil do města po letech strávených v zahraničí. Už prostě nemohl zůstat dál a rozhodl se vrátit na místo, které ho zlomilo.

Věděl, že se pohybuje na tenkém ledě, ale ve chvíli, kdy ten večer spatřil Vivian v Zenith Horizon Lounge, okamžitě se rozhodl.

Protože na ni nedokázal zapomenout, uvězní ji po svém boku a budou trpět společně. Nemohl být v té bolesti sám.

Ten skandál mu dal dokonalou příležitost získat to, co chtěl. Protože moc dobře věděl, že Vivian v její situaci nemůže uniknout, vytáhl telefon a zavolal svému asistentovi.

„Vrať se,“ rozkázal stroze a zavěsil. Vivian se ještě ráda vrátí a bude ho prosit sama.

Silas, kterému bylo náhle řečeno, aby se vrátil, byl jako opařený. ‚Šéf se rozhodl to se svatbou se slečnou Vanceovou vzdát? Proč by to dělal po tom všem úsilí?‘

Přestal Vivian pronásledovat, otočil se a vrátil se k oddací síni.

Vivian, která se kvůli podpatkům pohybovala jen malými krůčky, najednou vycítila, že je něco v nepořádku. Když se otočila, s úžasem zjistila, že asistent je pryč.

Srdce se jí rozbušilo, jak jí to došlo. ‚Oni od té dohody odstoupili?‘ Netušila. V každém případě se něco dělo, jinak by ji Silas tak náhle nepřestal honit.

Bez nikoho, kdo by ji přemlouval ke sňatku, byla teď iniciativa na její straně.

Zastavila se a pořádně se nad svou situací zamyslela. Vzít si Cilla vlastně nebylo tak špatné. I když ji teď nejspíš nenáviděl kvůli tomu, jak ho před lety odmítla... kdysi byli přátelé, takže by v budoucnu třeba mohli zase vycházet.

Když se o tom přesvědčila, začala se vracet k oddací síni a oči se jí rozšířily, když uviděla Cilliana odcházet.

„Počkej… Cille!“ zavolala na něj a Cillian ztuhl, když slyšel, jak ho Vivian oslovila tak důvěrně.

Vztek a jakýsi další nevysvětlitelný pocit v něm vzplály; otočil se a probodl ji pohledem. Vivian se zachvěla a po páteři jí přeběhl mráz, když se na ni takhle podíval.

‚Teď jde z něj strach,‘ pomyslela si.

„Co se děje, slečno Vanceová? Nemáme na to celý den,“ odsekl Cillian, když k němu došla a postavila se před něj.

Srdce jí bušilo, když se na něj podívala zblízka. Jeho krása si nezadala s řeckým bohem. Vivian si říkala, jestli byl vždycky tak pohledný. ‚Nebo si toho jen nevšimla?‘

„Kam jdeš? Jen jsem si musela na chvilku odskočit na záchod,“ lhala, až se jí od pusy prášilo, ale neměla na vybranou, jinak by Cillian svou nabídku stáhl.

Cillian do ní samozřejmě viděl jako do hubené kozy, ale její lež neponechal bez povšimnutí. Dokonce na tu hru přistoupil.

„Aha, tak to ty záchody musí být hodně daleko, měla jsi použít ty uvnitř,“ poznamenal, sledoval její rudnoucí tvář a pak se zamračil.

Chytil ji za bradu a zaklonil jí hlavu.

Ve vteřině, kdy se jeho prsty dotkly její kůže, Vivian pocítila, jak jí tělem projela vlnění. Byl to zvláštní, cizí pocit.

„Co se ti stalo??“ zeptal se Cill a v hlase mu zněl hněv.

Vivian netušila, o čem mluví, tak jen tázavě nadzvedla obočí.

„Tady... co se stalo? Kdo ti to udělal?“ odvětil Cill a přejel svými studenými prsty po jejím rozseknutém rtu. Celá se roztřásla.

„Ehm... já... ten inspektor mě uhodil,“ odpověděla, vyvedená z míry těmi intenzivními elektrickými výboji, které z jeho doteku cítila. Vůbec nechápala, co to má znamenat. ‚Možná je to statická elektřina?‘

„Ať mu někdo usekne ruku,“ zasyčel Cill a stočil svůj chladný pohled k Silasovi. Říct, že byl naštvaný, by bylo slabé slovo; zuřil. ‚Jak si ten inspektor dovolil dotknout se mojí ženy? Je moje!‘

Vivian na Cilla vytřeštila oči; ten rozkaz zněl naprosto šíleně. Myslel to vážně?

Podvědomě ho chytila za paži a zastavila ho. „To není potřeba, jen dělal svou práci. Na začátku jsem nespolupracovala.“

Cillian pocítil směs emocí, když mu Vivianina ruka sevřela paži, a srdce se mu náhle rozbušilo. Přimhouřil oči a díval se na ty jemné ruce obemknuté kolem jeho svalů.

Vivian si všimla jeho pohledu a okamžitě jeho paži pustila, jako by se spálila. ‚Bože! Proč jsem to udělala?‘ trápila se v duchu, ale nevšimla si, jak se Cill zamračil, když ruku odtáhla, jako by byl nakažený morem.

„Jdeme,“ pronesl chladně a vykročil ke vchodu do oddací síně.

Vivian, která se stále ještě v duchu tloukla do hlavy za to, že ho tak chytila, se probrala.

‚To je všechno? Nebude dělat problémy po tom, co se pokusila utéct? Nebo mu vážně skočil na tu historku se záchodem?‘

Vivian se pro sebe uchechtla při pomyšlení, že Cill je vážně hloupý, když uvěřil takové průhledné výmluvě.

Šla za ním a byla ráda, že si bere aspoň někoho ve svém věku. Ostatní se poddá. Bude tvrdě pracovat, splatí mu ty peníze a pak se s ním rozvede.

Cillian si naproti tomu stále mnul prsty a vychutnával si ten pocit Vivianiny kůže na svých dlaních. Když se předtím dotkl jejích rtů, touha ji políbit byla tak silná, že musel vynaložit veškeré sebeovládání.

Byla pro něj jako droga, na které byl závislý. Po všech těch letech se přes ni nedokázal přenést ani na ni zapomenout.

….

Dva lidé, mezi nimiž nebyla ani špetka lásky, teď stáli proti sobě před oddávajícím v soukromé místnosti oddací síně.

„Pane Sterlingu, berete si Vivian Vanceovou za svou zákonitou manželku? Budete ji milovat a ctít, v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptala se Cilla oddávající, žena střední postavy v černém kostýmku.

„Ano,“ odpověděl hlubokým, zastřeným hlasem a Vivian se zastavilo srdce a pak se divoce rozbušilo.

„Slečno Vanceová, berete si Cilliana Sterlinga za svého zákonitého manžela? Budete ho milovat a ctít, v dobrém i zlém, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptala se oddávající Vivian a upřela na ni pohled.

Vivianino srdce dál zběsile tlouklo a ona měla pocit, že jí každou chvíli vyskočí z hrudi. ‚Opravdu to udělám?‘ Váhala; tohle byly sliby, které si měli říkat milenci, a mezi ní a Cillem nebylo vůbec nic.

Když Cillian viděl její váhání, pevně sevřel ruce. V hrudi pocítil důvěrně známé bolestivé sevření. Měl pocit, jako by mu srdce probodávalo tisíc šípů, ale zachoval kamennou tvář a jen přimhouřil oči na Vivian, která se nervózně vyhýbala jeho pohledu.

„Slečno Vanceová?“ připomněla se oddávající a Vivian se vzpamatovala. Stejně neměla na vybranou, tak do toho prostě praštila.

„Ano,“ odpověděla pevně.

„Výborně. Z moci mi svěřené vás prohlašuji za manžele,“ řekla oddávající a zpečetila tak svazek mezi Vivian a Cillem.

Už předtím si všimla, že tenhle pár působí dost na kordy, tak váhala, jestli má ženichovi říct, aby nevěstu políbil.

„Ehm... Nyní můžete nevěstu polí—“

„Vynechte to!“ řekli Vivian i Cillian jednohlasně a oddávající nad tím podivným párem jen povytáhla obočí.

‚Byl to dohodnutý sňatek?‘ Do toho jí nic nebylo. Pokračovala v podepisování certifikátu, a jakmile na něj tiskla razítko, podala ho tomu chladnému páru, aby se jich co nejdříve zbavila.

Když vyšli z budovy, Vivian se cítila naprosto vyčerpaná. Potřebovala dlouhou koupel a masáž.

Když Cillian uviděl její zkroušený výraz, jak kráčela vedle něj, zaplavil ho vztek. ‚To ho sňatek s ním tak moc ničil?‘ pomyslel si frustrovaně. ‚Když to chce brát takhle, tak mi to nemůže mít za zlé.‘

Cillianova kolona přijela a on nastoupil na zadní sedadlo.

Vivian nevěděla, jestli pojede s ním, nebo ne, tak zůstala stát venku.

„Chceš na to oficiální pozvánku?“ zeptal se Cillian chladně.

„Ehm... ne.“ Vivian rychle nastoupila, srdce jí cválalo jako splašený kůň. Byl vážně děsivý a zdálo se, že je to člověk náladový. V duchu se modlila, aby se spolu aspoň snesli.

„Silasi, tu smlouvu,“ vyžádal si Cill a Silas, který seděl na místě spolujezdce, vytáhl dokumenty a podal je Vivian, která vypadala zmateně.

„K čemu to je? Já už jsem tu smlouvu podepsala.“

„Ano, ale nepřečetla jste si všechno pozorně,“ řekl Silas uctivě. Vivian si vzala smlouvu do klína a začala v ní listovat.

K jejímu zděšení tam byly doložky, kterých si předtím nevšimla. Srdce jí kleslo až do pat, když si přečetla, co stálo na úplném konci stránky….