„Tak co vy na to? Přijmete jeho nabídku?“ přemlouval Silas Mercer váhající Vivian, která po vyslechnutí detailů nabídky neskrývala skepsi.

Život byl plný překvapení, ale tohle Vivian rozhodně nečekala.

Během pouhých tří dnů přišla o veškeré jmění a teď se odnikud objevil někdo, kdo jí nabízel pomocnou ruku, ovšem s naprosto absurdním požadavkem.

O pět minut dříve…

„Cože? Váš šéf si mě chce vzít výměnou za to, že zařídí stažení obvinění a splatí mé dluhy?“ vyzvídala Vivian, stále v šoku, že na světě existuje člověk, který by přišel s takovou nabídkou.

„Ano, slečno Vanceová. Můj šéf je velmi bohatý a vlivný muž. Je také jedním z investorů vaší společnosti a je ochoten vám pomoci splatit váš milionový dluh. Jediné, co musíte udělat, je vdát se za něj,“ pronesl Silas pomalu.

„To je nesmysl! Nemůžu si vzít muže, kterého nemiluju, a už vůbec ne někoho, koho jsem v životě neviděla. Tady mluvíme o závazku na celý život,“ poznamenala Vivian, frustrovaná svou situací.

‚Opravdu nemám jinou možnost?‘ Vivian si nikdy nepředstavovala, že se ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny.

„Takže raději strávíte zbytek života ve vězení?“ zeptal se Silas.

‚Sakra!‘ zaklela Vivian v duchu na asistenta. Vyjednávat opravdu uměl. Přesně věděl, jak využít její slabost, aby ji přiměl k ústupku.

„Jak váš šéf vypadá? Ukažte mi jeho fotku,“ dožadovala se Vivian; přece jen nehodlala slepě vstoupit do manželství s někým, koho nezná. ‚Co když je to nějaký plešatý chlap s pivním pupkem?‘

„Omlouvám se, ale trvá na tom, že zůstane v anonymitě, dokud nabídku nepřijmete a nerozhodnete se pro sňatek,“ odpověděl Silas.

Vivian se sevřelo srdce, jak se její podezření potvrzovalo. ‚Kdyby vypadal k světu, chtěl by se schovávat, dokud na to nekývnu?‘ To znamenalo jediné – je to starý chlap s pořádným pupkem.

Při představě sňatku se starým plešatcem na ni padla deprese. Celou dobu jí život vycházel vstříc, a teď se najednou ocitla v dluzích a měla se prodat dědkovi, aby je splatila.

‚Znamená to, že teď budu mít sponzora?‘ Vivian vždycky pohrdala holkami, které se prodávaly starším mužům za luxusní život. A teď byla ve stejné kůži. Prodávala se, protože byla zahnána do kouta.

„Slečno Vanceová, vy tady opravdu nemáte na výběr. Můj šéf vzkázal, že tohle je vaše jediná šance. Pokud odmítnete, nabídku stáhne,“ přemlouval ji Silas klidně, ale záda měl zbrocená studeným potem.

Kdyby ta dáma odmítla, mohl by se se svou prací rozloučit.

„Ale není úplně plešatý, že ne?“ zeptala se Vivian, čímž Silase rozesmála, když si představil svého nabručeného šéfa jako plešouna.

Potlačil smích a odpověděl: „Nebojte se, slečno, vzhled mého šéfa je prvotřídní,“ řekl a prsty naznačil gesto „v pohodě“.

Vivian si v duchu povzdechla, deprimovaná. Pokud se asistent tak moc snaží tvrdit, že je jeho šéf krasavec, pak je to určitě ošklivý stařec.

„Podívejte, žádná jiná taková nabídka už nepřijde. Ještě dnes odpoledne vás začnou lidé, kterým dlužíte, žalovat. Zbytek života byste strávila za mřížemi. Přijmout nabídku mého šéfa je teď vaše nejlepší sázka,“ doporučil Silas trpělivě.

„Fajn,“ souhlasila Vivian, i když neochotně. Vzhledem k tomu, v jaké byla situaci, už nic nemohlo být horší než její současný stav.

‚Je to jen podpis na papíře, ne? Můžu si vymyslet výmluvy, abych se vyhnula manželským povinnostem,‘ pomyslela si a ohrnula nos nad představou milování se starým plešatcem, který nad ní těžce oddychuje. ‚Fuj!‘

„Skvělé! Podepište se prosím tady... a tady,“ řekl Silas vesele a ukazoval jí místa v dokumentu.

Otřel si neviditelný pot z čela. To vyjednávání bylo těžší, než si myslel. Díky bohu, že ta dáma souhlasila a zachránila mu místo.

Vivian prostudovala smlouvu, ve které byly uvedeny obrovské částky, které budou vyplaceny, a také to, že po podpisu už nemůže couvnout.

Nakonec měla cenu pouhých 100 milionů dolarů. U srdce ji zabolelo, když si vzpomněla, jak jí otec říkal, že je k nezaplacení.

Chytila pero, které Silas položil na stůl, a s těžkým srdcem dokumenty podepsala. Knedlík v krku byl příliš bolestivý na to, aby ho spolkla.

„Moc vám děkuji, slečno Vanceová, byla radost s vámi spolupracovat,“ řekl Silas, vstal a teatrálně se uklonil.

Dveře do návštěvní místnosti se otevřely a dovnitř vešel podsaditý muž.

„Pane Kravitzi, právě jsem se slečnou Vanceovou vše uzavřel, podepsala to. Je to vyřízené?“ zeptal se Silas muže.

„Ano, je. Může být propuštěna,“ odpověděl pan Kravitz.

Vivian byla efektivitou těch lidí šokována. Uplynula teprve hodina, a všechno bylo vyřízeno – byla svobodným člověkem…… alespoň z pohledu zákona. Teď měla odejít do jiného vězení zvaného manželství s mužem, kterého nezná.

Dozorkyně Verna přinesla byznys kostýmek, který měla Vivian na sobě při zatčení, a ta se v koupelně převlékla.

Podívala se na svůj odraz v zrcadle a bylo jí smutno. I její pleť se za pouhé tři dny změnila. Také zhubla.

Pevně sevřela pěsti a zapřísáhla se, že se pomstí a získá zpět svou firmu poté, co dostane toho podvodníka Gavina za mříže.

Sestavila si vlasy do nedbalého drdolu, vyšla z koupelny a chtěla zamířit k recepci k odhlášení, ale Silas ji zastavil.

„To nemusíte,“ řekl Silas. „Šéf nechal váš rejstřík vymazat. Můžete začít nový život s čistým štítem,“ dodal a Vivian se prudce rozbušilo srdce. I když byl ten tajemný muž starý a plešatý, zdálo se, že je ohleduplný a pozorný.

Byla upřímně vděčná, protože by nebylo fér mít záznam v trestním rejstříku, když nic neprovedla.

Inspektor Garret je přišel vyprovodit, ale choval se uctivě. Naprostý opak jeho dřívějšího arogantního postoje. Vivian vrtalo hlavou, co tu náhlou změnu způsobilo.

Jen potřásla hlavou a cítila hnus nad tím, jak jsou lidé pokrytečtí. Budou po vás šlapat, když jste na dně, ale začnou vás respektovat ve vteřině, kdy se dozvědí, že se karta obrátila a vy jste v dobré pozici.

Když vyšla z policejní stanice, zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Tohle jí chybělo... čistý vzduch bez zápachu, kterým se dá svobodně dýchat. Policejní cely byly vážně špinavé a potřebovaly pořádnou rekonstrukci. Otřásla se při pomyšlení, že by ji tam hodili zpátky. Už nikdy víc.

Přijel maybach a zastavil přímo u nich. Silas otevřel zadní dveře a gestem vyzval Vivian, aby nastoupila.

Podle směru, kterým auto jelo, to vypadalo, že míří přímo k oddací síni.

Vivian se při tom zjištění zamračila. ‚To se budu vdávat ve špinavém oblečení a s páchnoucím tělem?‘ Měla obavy, že se jí její budoucí manžel zhnusí a pošle ji zpátky do vězení. Přirozeně chtěla udělat dobrý první dojem.

„Silasi, ráda bych se osprchovala a převlékla, prosím,“ žadonila.

„Omlouvám se, paní, šéf řekl, že máme jet přímo tam, protože má odpoledne schůzku,“ odpověděl Silas.

Vivian se zhluboka nadechla a zhodnotila svůj zubožený stav. Netušila, jak se dostat z té trapné situace, která ji v oddací síni čekala.

Možná jejímu budoucímu manželovi na vzhledu nezáleželo. Ale ta myšlenka Vivian jen víc deprimovala a oči se jí zalily slzami. ‚Jaký život mě to čeká?‘ přemýšlela smutně.

O třicet minut později stáli u vchodu; čekali už skoro hodinu a Vivian začínala být pěkně naštvaná. Chtěla si stěžovat, ale s ohledem na svou situaci si raději kousla do jazyka a mlčky čekala.

Brzy se k vchodu do oddací síně blížil malý tlustý muž a Vivian se při pohledu na něj rozbušilo srdce.

Byl plešatý s velkým neupraveným vousem a tím největším kulatým pivním pupkem, jaký kdy viděla. Žaludek se jí stáhl a bylo jí na zvracení. ‚To je můj manžel?‘ Ta možnost ji vyděsila k smrti.

Začala zvažovat, jestli není pozdě nabídku odmítnout a vrátit se do vězení. ‚To by bylo lepší.‘

Čím těžší kroky ten tlustý muž dělal, jak se k ní blížil, tím víc Vivianino srdce v hrudi tlouklo, až se bála, že vybuchne.

U srdce ji zabolelo, když si pomyslela, co se stalo z jejího dokonalého života.

Muž už došel ke vchodu a ona se chystala otevřít pusa, aby ho pozdravila, když vtom ji minul a vešel dovnitř, aniž by se na ni podíval.

Její divoce bušící srdce se okamžitě uklidnilo. ‚Uf! To bylo těsné!‘

Vivian zaslechla uchechtnutí a podívala se na Silase, který potlačoval smích.

„Slečno Vanceová, vy jste vtipná. Vy jste si myslela, že to je váš budoucí manžel?“ zeptal se pobaveně a nakonec se rozesmál na celé kolo, když už to nedokázal udržet.

Vivian na otravného asistenta zavražila a odfrkla si. V hloubi duše cítila úlevu a modlila se, aby její manžel nebyl jako ten muž, co právě prošel.

Zanedlouho přijela kolona maybachů a zastavila u vchodu.

Každý kolemjdoucí se zastavil, aby se podíval, kdo je ten magnát, který právě tak velkolepě dorazil.

Vivian to přirozeně také zaujalo. Ostatně se nudila tím věčným stáním u vchodu a čekáním na budoucího manžela, který se stále neukazoval.

Muž, který vystoupil z auta, byl elegantně oblečen v celočerném obleku. Měl dokonalou postavu, vlasy střižené do ztracena s pěšinkou na straně a pěstěné strniště na ostře řezané čelisti.

Když se mu vyjasnila tvář, Vivian se zastavilo srdce. ‚Cile?‘

Cillian Sterling byl jednatřicetiletý podnikatel. Byl generálním ředitelem společnosti Sterling Systems Group, firmy, kterou vybudoval úplně od nuly, a nyní byl označován za druhého nejbohatšího muže světa.

Během univerzitních let byl do Vivian bláznivě zamilovaný, ale ona ho tehdy před spoustou lidí nemilosrdně odmítla.

Vivian nevěděla, jak reagovat na setkání se starým přítelem, kterého v minulosti tak krutě ponížila.

Tichounce se modlila, aby prošel kolem, aniž by ji poznal, a ona se tak vyhnula trapné chvíli.

Její svět se však zhroutil, když k němu přistoupil právník pan Kravitz a postavil se vedle něj.

Její oči se rozšířily šokem, jak jí to všechno došlo.

‚O-on je ten tajemný muž?‘