„Panebože! Na třetí hodině. Pozor, stalkerka!“ varovala Sienna, zatímco předstírala, že se dívá do jídelního lístku a vybírá si jídlo.

Předtím, než vstoupili do restaurace, zjistili, že na ně Vivian stále čeká. Ukázali jí své snubní prsteny a museli absolvovat několik nepříjemných výměn názorů, než vešli dovnitř na večeři.

K Siennině zděšení si brunetka vybrala stůl nedaleko od nich a okatě sledovala, jak se k sobě chovají.

Harrison jen zavrtěl hlavou a řekl: „Omlouvám se. Jsem prostě až moc úžasný, to je ten problém. Ignoruj ji.“

„To určitě.“ Sienna protočila oči, ale zároveň s ním musela souhlasit. Někdo jako Harrison měl ve svém životě pravděpodobně víc než jednu stalkerku.

Ona jich taky pár měla, ale její otec a bratr se o ně postarali.

„Máš prostě štěstí, že mě svými pohledy tak odsuzuje, že chci zůstat tvojí manželkou už jen proto, aby pukla závistí,“ dodala, zatímco dál studovala lístek.

Harrison se uchechtl a řekl: „Výmluvy. Výmluvy. Víš, že už se do mě zamilováváš.“

„To si nechte zdát,“ odsekla, ale nakonec se ušklíbla.

„Neříkali ti rodiče, že lhát se nemá? A co rčení: jdi za svým srdcem? Měla bys to někdy zkusit,“ škádlil ji a mrkl.

Když přišel číšník, aby přijal jejich objednávku, Harrison navrhl: „Nech mě hádat. Dáš si salát Caesar?“

„Ach, jak to víš?“ zeptala se Sienna se zamračením, než se podívala na obsluhu a potvrdila objednávku.

„Většina holek jí jen tohle,“ pomyslel si Harrison.

„A dám si taky jednu pětisetgramovou porci toho chňapala na citronovém másle, prosím,“ dodala Sienna s úsměvem.

„Ó, ne, miláčku. Já mám rád své krevety. Nemusíš objednávat pro mě,“ přerušil ji Harrison v domnění, že ta ryba je pro něj.

„Ne, Harrisone. Ta ryba je pro mě. A ano, jím zeleninový salát, ale taky potřebuju bílkoviny,“ vysvětlila. „Nemořím se hlady tím, že bych jedla jen trávu. Jaká by to byla zábava?“

Harrison se na vteřinu odmlčel. Trvalo mu to tak dlouho, než se vzpamatoval a vyjasnil si to: „Ty dokážeš sníst celých pět set gramů ryby? Jak je možné, že vypadáš takhle?“

„Cvičím a jím méně sacharidů,“ řekla, když podávala jídelní lístek obsluze. „Vím, jak se o sebe postarat. To je jedna z lekcí do života od mých rodičů.“

Zatímco čekali na jídlo, Harrison využil příležitosti zjistit o ní víc, teď když byla střízlivá. „Takže... o tvém ex –“

„Nechci o něm mluvit. On a moji přátelé mi zlomili srdce – spíš mě využili, aby dostali, co chtěli, a to je důvod, proč jsem odešla ze svého rodného města. Už je nikdy nechci vidět,“ stručně vysvětlila. „Chci začít znovu. Najít si nové přátele –“

„A teď máš manžela... a k tomu sakra dobrého,“ vložil se do toho a nakonec se ušklíbl.

Když jen odfrkla, Harrison pokračoval ve vyzvídání: „Tak... pověz mi o své rodině.“

„A sakra.“ Tohle byly přesně ty otázky, kterým se Sienna vyhýbala. Říct pravdu by bylo proti jejímu cíli začít s čistým štítem... alespoň... se bála, že by to tak bylo.

Dávala si načas, ale když viděla, jak na ni Harrison upřeně hledí a čeká, promluvila: „Ummm... No, moje máma je kuchařka. A můj táta, on... Um.“

Sienna se snažila najít správný způsob, jak Harrisonovi vysvětlit, kdo je její otec, ale protože potřebovala víc času, pokusila se změnit téma. Vyhrkla: „Mimochodem, líbí se mi tvoje košile. Fakt skvělý materiál.“

„Tahle obyčejná bílá košile?“ Celý se rozzářil, jakmile přikývla. „Víš, z čeho je vyrobená?“

„Ne.“ Zavrtěla hlavou a zeptala se: „Z čeho?“

„Z materiálu na manžela,“ bleskově odpověděl.

Sienna nakonec zavrtěla hlavou a nad jeho slovy se usmála. Slyšela ho říct: „Dívám se, že se vyhýbáš odpovědi.“

„Dobře!“ Odkašlala si a začala: „No, um... Můj táta, on... on dělá spoustu věcí.“

Na vteřinu našpulila rty a vysvětlila: „Někdy se pouští do... realit... Ummm... pohostinství. Opravdu prostě do všeho, co si v danou chvíli myslí, že je dobré. V tom je docela dobrý.“

„Chápu... A mám velký respekt k těm, kteří musí pro rodinu dělat více prací. Tvůj táta musí být opravdu pracovitý,“ doplnil Harrison a uznale přikývl s upřímným obdivem.

„To... to si piš,“ tiše odpověděla Sienna.

„Nějací bratři nebo sestry?“ pokračoval Harrison v pátrání.

„Dva bratři a jedna sestra.“ Sienna se usmála, trochu sentimentálně při zmínce o své rodině, a prozradila: „Vlastně část důvodu, proč jsem tě oslovila, byla ta, že jsi mi připomínal mého bratra-dvojče, Spencera.“

„Měl jsi na sobě formální oblek, jsi vysoký a máš tmavé vlasy – ale tvoje jsou tmavší –“

„Omlouvám se, že ti kazím iluze, miláčku, ale já nejsem typ na sourozeneckou lásku.“ Položil si ruku na hruď a pokračoval: „Pro tebe jsem to pravé ořechové. Materiál na manžela, pamatuješ?“

Sienna se snažila potlačit zachichotání. Varovala ho a ukázala na špičatý prsten na svém prstě: „Přestaň s tím, nebo tě zabiju svou vražednou zbraní.“

„To ani náhodou! Ten chlap byl blázen, ale jestli chceš spáchat zločin, co kdybychom se dohodli na dokonalém zločinu?“ řekl Harrison, naklonil se dopředu a oči se mu směrem k Sienně zaleskly.

„Jaký zločin?“ zeptala se Sienna, naprosto zvědavá.

Z nějakého zvláštního důvodu měla Sienna divný pocit. Podle toho, jak se uculoval, si byla jistá, že je to zase jeden z jeho provokativních nápadů.

„Co kdybych... já ukradl tvoje srdce a ty moje?“ prozradil.

Sienna na svém místě vybuchla smíchy a přitom si i odfrkla. Obličej jí zrudl, když řekla: „To nebylo to, co jsem čekala, ale... přijde mi to docela milé.“

„Takže si myslíš, že jsem milý?“ zeptal se s lišáckým úšklebkem.

Sienna: „Řekla jsem, že to, co jsi řekl, bylo milé, ne ty! Ty očividně milý nejsi –“

Harrison: „Myslíš si, že jsem sexy –“

Sienna: „Jo, jasně – počkat! Vkládáš mi slova do úst!“

Harrison: „Myslíš si, že jsem rajcovní?“

Sienna: „Nech toho.“

Harrison: „Říkali mi už všelijak, ale rozhodně ne milý.“

Sienna: „Fajn! Jsi rajcovní a sexy!“

Harrison: „Materiál na manžela.“

Sienna si povzdechla a vzdala se. „Materiál na manžela. Spokojený?“

Harrisonovy rty se zvlnily do sexy úšklebku, čímž dal Sienně najevo, že opět vyhrál.

***

Později toho večera Vivian stále sledovala pár až k Harrisonovu apartmá. Ti dva se často dívali dveřmi ven a kontrolovali, jestli tam za rohem pořád je.

Když Harrison v jedenáct večer viděl, že se Vivian nikam nechystá, navrhl: „Miláčku, vypadá to, že zase spíš v mé posteli.“

„Jen to zkus!“ byl Siennin způsob nesouhlasu.

„Pravděpodobně to udělám.“