Zpátky do přítomnosti.

„Máš hlad?“ zeptal se Harrison Sienny, když kráčel vedle ní chodbou. Jeho černé vlasy nebyly nijak upravené, jen se volně pohybovaly, jak mířili k restauraci.

Usmála se se sevřenými rty a přikývla, zatímco studovala, jak jeho košile volně obepíná jeho dobře stavěné tělo. Předstírala, že se dívá pod nohy, ale koutkem oka pod řasami pozorovala Harrisonovy dlouhé, mužné nohy. Byly dobře skryté pod obnošenými džínami.

„Sakra.“

Harrison měl na sobě prosté oblečení, a přesto se provinil tím, že vypadal jako Adónis. Jak krutý byl svět k ostatním mužům a jaké měla ona štěstí, že se prochází s někým, kdo by mohl být polobohem? Vypadal až příliš dokonale na to, aby byl člověkem – alespoň si to myslela.

„Nebyl jsem si jistý, jestli máš ráda luxusní restaurace. Tak jsem se rozhodl, že bychom mohli jít do něčeho pohodlnějšího – neformálního,“ prozradil Harrison. Byl to jeho způsob, jak se přizpůsobit jejímu údajně prostému životu.

„Ummm. Jo, jasně. To bude skvělé.“ Okamžitě pochopila. „Chci říct, já – já rozhodně nejsem zastáncem používání příliš mnoha příborů při jídle!“

Ke konci se ušklíbla a falešně se zasmála: „Haha!“

„Dávalo to smysl? Doufám, že mě nebere na burgery a hranolky,“ pomyslela si potichu, protože rychlé občerstvení v lásce moc neměla. Její matka se o to postarala.

Když se blížili k něčemu, co vypadalo jako venkovní rybí restaurace, Sienna si úlevně oddechla. Její klid však rychle ukončila rozzuřeně vypadající brunetka, která se jim zničehonic postavila do cesty.

„Harrisone! Můj otec volal tvé babičce a ta mu řekla, že žádnou přítelkyni nemáš. Takže!“ Vivian vrhla na Siennu nenávistný pohled, nozdry se jí chvěly, když prohlásila: „Nejsi ženatý s nikým. A už vůbec ne s touhle!“

Harrison rychle odstrčil Vivian stranou a chránil Siennu pažemi. Pevně ji objal a přitiskl si ji k hrudi. Připomněl jí: „Měli jsme tajný vztah. To už jsem ti říkal. Vzali jsme se tajně a vlastně jsme teď na líbánkách. Souhlasil jsem se schůzkou s tebou jen proto, že jsem si myslel, že jde o pracovní schůzku během téhle plavby!“

„Ano! Jsme skutečně... na líbánkách,“ doplnila ho Sienna. S Harrisonem v tom jela už od včerejší noci, tak mohla rovnou hrát dál.

Vivian sebou škubla, s odporem na ty dva shlížela a pečlivě studovala jejich řeč těla. O pár vteřin později našla něco zvláštního. Ukázala na Harrisonův prst a řekla: „Hah! Vždyť nemáte ani snubní prsteny! A co vaše manželská smlouva? Kde je?“

Zatímco Sienna cítila knedlík v krku, Harrison zůstal klidný a jen zavrtěl hlavou.

„Nemusíme ti nic vysvětlovat, Vivian. Co se týče našeho oddacího listu, ten s sebou na večeři nutně nenosíme,“ odsekl Harrison. „A teď nás, prosím, nechte v klidu.“

„Ani ona nemá snubní prsten nebo zásnubní prsten!“ Její oči soptily vzteky, když se mračila na Siennu. „To je příliš velká náhoda, že oba dva nemáte prsteny!“

„Dobře, Sienno. Mysli!“ Sienna přenesla pohled na Harrisona a poznala, že i on vymýšlí plán. Převzala iniciativu a začala vysvětlovat: „Museli jsme si je sundat.“

„Překážely nám,“ dodal Harrison.

„Ano,“ podpořila ho Sienna, i když netušila, kam tím míří. „Bylo to... bez těch prstenů snazší.“

„Překážely v čem?!“ musela se Vivian zeptat.

„Sakra, Vivian! Copak to nechápeš? Jsme na líbánkách! Měli jsme divoký sex a ty prsteny nám překážely – zamotávaly se do vlasů, škrábaly nás – prostě jsme si je museli sundat!“ Harrison se hájil a přimhouřil na Vivian oči.

„Ano!“ Stejně rychle, jak nevědomky souhlasila, Sienna ztuhla na místě a zrudla jako rajče. „Cože? Co to právě řekl? Samozřejmě, že musel říct něco sexuálního! Zvrhlík a nestuda!“

Sienna cítila, jak na ně upřeně hledí několik párů očí, které pravděpodobně slyšely, co Harrison naznačil. Nikdy v životě se tak nestyděla. „Divoký sex? Vážně? Jak by mohly snubní prsteny napáchat tolik škody? A on to musel říct tak nahlas!“

„Miláčku, pojďme se prostě vrátit pro prsteny, abychom uspokojili zvědavost Vivian.“ Ani nečekal na reakci brunetky, Harrison popadl Siennu za ruku a rychle s ní odešel. Harrisonovi bylo jasné, že Vivian je odhodlaná dokázat svou pravdu.

Věděl, že ty... snubní prsteny musí sehnat.

***

„Co tady děláme, Harrisone?“ zeptala se Sienna a v jejím hlase byl znát náznak podráždění.

Harrison otevřel dveře do lodního klenotnictví, jemně vzal Siennu za ruku a odpověděl: „Omlouvám se, miláčku, ale nemusíš být naštvaná. Oni nás neznají a my neznáme je. Až se vrátí domů, zapomenou na pár, který měl na líbánkách tak divoký sex, že si musel sundat snubní prsteny.“

Sienně klesla čelist, zatímco ji táhl dovnitř. Harrison na ni naopak jen mrkl, následoval jeho obvyklý sexy úšklebek.

„Ty jsi vážně nestydatý!“ musela to říct nahlas.

„A ty bys to pravděpodobně ani jinak nechtěla,“ odpověděl se smíchem a ukázal své ďolíčky.

„Opravdu?“ divila se, stále naštvaná, přesto se přistihla, že se Harrisonem nechává vést. Srdce se jí sevřelo, když si uvědomila... že má pravdu. Takhle s ním byla zábava; být nestydatý!

O pár tepů srdce později nabídl pán obsluhující obchod páru různé možnosti pro jejich okamžité snubní prsteny.

Muselo být splněno několik podmínek. Za prvé, protože to jen předstírali, Sienna trvala na tom, aby cena byla rozumná. Za druhé, prsteny, včetně jejího zásnubního, musely bohužel odpovídat popisu, jak jej Harrison dříve zveličil.

Snubní prsteny musely být... uvěřitelné.

„Prsteny musí mít složité detaily,“ navrhl Harrison, hladil se po bradě a studoval možnosti.

S nádechem sarkasmu Sienna dodala a protočila oči směrem k Harrisonovi: „Jedno slovo. DIVOKÉ.“

Harrison se zasmál a ignoroval Sienninu poznámku. Řekl: „Spíš takové nebezpečné... Něco, co by mohlo potenciálně ublížit.“

„Možná trochu ostré hrany?“ dodala Sienna s pozvednutým obočím a teprve tehdy se na sebe se Sienna a Harrison podívali. Oba souhlasně přikývli, než se otočili k prodavači.

„Detaily tak spletité, že by se zamotaly do vlasů,“ popsal Harrison.

„A musí to být něco, co se dá po plném využití snadno vyhodit,“ vysvětlila Sienna a přikývla hlavou. „Tak nám řekněte, co doporučujete?“

Chudák pán před nimi zůstal zmatený a těkal očima z Harrisona na Siennu. Na čele se mu objevily krůpěje potu, když si představoval, co ti dva chystají. Rty se mu třásly, když se zeptal: „Chcete si... koupit snubní prsten?“ Hlas se mu zlomil, když dodal: „Nebo... vražednou zbraň? Ha. Ha.“

Prostor zaplnilo tíživé ticho.

Jasně slyšeli, jak prodavač s každou vteřinou hlasitě polyká.

Brzy si však Harrison odkašlal a naklonil se nad skleněnou vitrínu. Řekl pánovi svým nejvážnějším tónem: „Poslyšte, mladíku. Vůbec to není tak, jak si myslíte.“

„Jo, fakt není. Pff... Chci říct... Jak by prsteny mohly být vražednými zbraněmi?“ dodala Sienna.

„Ano, já a moje žena... my... my prostě máme úchylku na drsný a divoký sex v posteli – Ahhh!“

Harrison dostal ránu do ruky a Sienna vykřikla: „Harrisone!“

Než se ti dva stihli začít hádat, prodavač si povzdechl a usoudil: „Aha, takže jedete i v BDSM. No neříkejte! Sice mě nikdy nenapadlo použít prsteny. Haha! Víte, zlaté řetězy můžou být na bondáž skvělé. Chcete, abych vám je ukázal?“

Páru spadla čelist až na podlahu. Harrison se tentokrát nezmohl na žádnou odpověď a Sienna si pomyslela: „Proč ta vražedná zbraň zněla líp?“