Když jsme hluboko v lese, Roman přestane utíkat. Otočí se ke mně a jemně mě zatlačí do stínu stromu. Sehne se, nabere plné hrsti bláta, a když se znovu napřímí, začne mi jím potírat paže.

„Romane?“ zeptám se.

„Abych zamaskoval tvůj pach,“ odpoví mi. „Pomoz mi. Tady.“

Podá mi trochu bláta a já si ho začnu roztírat po odhalené kůži. Roman si dává obzvlášť záležet na mém krku a za ušima. Na obličeji