Pospíchala jsem do domu, srdce mi bušilo. Možná to vypláznutí jazyka na Colta nebyl zrovna nejlepší nápad, ale v tu chvíli mi to za to stálo. Teď jsem potřebovala místo, kde bych se mohla vypařit, než mě jeden z nich chytí. Prohlédla jsem si foyer – jít nahoru bylo s mými zraněními nemožné. Uviděli by mě dřív, než bych se dostala na schodiště.

Nalevo se do stínů táhla chodba, kterou jsem neznala.