Seraphina – pohled

Voda už je studená, a tak konečně přiznám porážku a vylezu ven. Kůži mám červenou a pálí mě z toho, jak drsně jsem ji drhla. Na tom ale nezáleží. Osuším se jedním z huňatých ručníků, zabalím se do něj a vrátím se do ložnice.

Zastavím se v chůzi a v hrdle se mi zadrhne dech, když si uvědomím, co se stalo. Povlečení bylo vyměněno; všechno je čisté a nové. Nejsou na něm žádné skvrn