Pohled Viktora

Pořád se mi třese v náručí. Její tělo je kluzké potem a párou a tíhou té nesnesitelné hrany odpírání. Cítím, jak jí tep pod mou dlaní, kterou má na hrdle, tluče jako chycený pták. Vím, jak blízko zase je – ještě jeden příraz, ještě jeden nádech, který bude příliš hluboký, a zlomí se.

Ale já nechci, aby se to stalo teď, ne tady.

Vana nestačí, potřebuju prostor, potřebuju ji mít otevř