Pohled Seraphiny

Pořád na něm napůl ležím, dech se mi v hrdle stále zadrhává. Každý centimetr mého těla mě bolí – z jeho nesmírné hloubky, z toho, jak mě roztříštil a pak zase poskládal dohromady, jako by to byla ta nejjednodušší věc na světě.

Kůži mám kluzkou potem a doznívající magií našeho pouta a stále cítím, jak ve mně pulzuje. Uzel ještě nepovolil. Drží mě k němu připoutanou.

Nezbylo ve mně