Viktorův pohled

Neodtahuji se, zůstávám na kolenou jako uctívač u oltáře něčeho posvátného a zakázaného. Ona posvátná je, o tom není pochyb. Její vůně je silná a zasahuje mě jako vlna – syrová, omamná a protkaná jejím vzrušením. Prsty jí sevřu stehna a jemně je roztáhnu, zatímco má ústa se vznášejí jen kousek od místa, kde tak moc touží.

Už teď se třese a lapá po dechu. Přitom jsem jí zatím nic ne