Viktorův pohled

Pořád ještě lapá po dechu, když se pohnu. Její tělo se v tom světle leskne a každý jeho kousek se chvěje z toho vrcholu, kterým jsem ji provedl. Ještě jsem neskončil, ani zdaleka ne.

Zvednu se z kolen a nechám své ruce klouzat po jejích stehnech, přejíždím po té citlivé kůži, kterou jsem právě uctíval. Nespěchám, dávám si načas, abych si mohl vychutnat každý záchvěv a bezdeché chvě