Pohled Serafiny

Stromy se nad námi dál ohýbají, jejich větve se kroutí a natahují do podivných obrazců, které téměř připomínají runy. Stále tu nefouká vítr, ale listy se přesto lehce pohupují.

Viktor kráčí mlčky vedle mě, oči mu těkají kolem a pevně svírá Eryona, který je už vzhůru. Má napůl přivřená víčka, ale je klidný. Nedívá se na nás, upírá zrak vzhůru za stromy, za závoj. Jako by zíral na ně