Pohled Serafiny

Pomalu vstávám a oprašuji si hlínu z kolen. I když se mi tíha na hrudi nezmírnila, musím se soustředit. To, co jsem viděla, nebyla jen tak ledajaká vzpomínka, bylo to varování. Hranice, která byla kdysi překročena, nebo možná byla překročena víckrát? Prázdnota mi to neukázala, aby mě vyděsila, ale aby mě vedla.

„Musíme jít hlouběji,“ řeknu. Pak se otočím k Viktorovi. „Není to jen o