Astřin pohled

Probouzím se v posteli, která voní po cedru, kouři a slabé stopě magie, ze které mě bolí v hrudi. Trvá mi déle, než by mělo, než si to uvědomím, ale když se mi to podaří, tělo mi ztuhne jako kámen. Tohle je Eryonova postel. Ruce mi křečovitě sevřou deku a já se rychle posadím, srdce mi buší. Neměla bych tu být. Přísahala jsem, že se sem nevrátím, a on mi dal jasně najevo, že mě nechc