Astra – pohled

Zvuk mě probudí dřív než slunce. Nejdřív je tlumený a zní jako hřmění valící se příliš daleko na to, aby bylo hrozbou. Pak zesílí a přiblíží se, až se celé sídlo smečky dává do pohybu. Boty dupou po podlahách v uspěchaném rytmu a hlasy začínají štěkat rozkazy. Odpovědi přicházejí úsečnými tóny a všude kolem bouchají dveře. Co se to proboha děje?

Rychle se zvednu a zamrkám, abych zah