Astra – pohled

Černokněžník nečeká, otočí se a odchází pryč přes nádvoří. Sleduji ho, jak kráčí pomalým a jistým krokem směrem k linii stromů, kde Prázdnota čeká jako zatajený dech. Proč jde tam? Eryon tam není, to mu teď nijak nepomůže.

Jeho kabát s sebou strhává ranní vítr a lem šustí o kámen, zatímco každý strážný, kterého má v dohledu, ustupuje, jako by mu instinkt říkal, aby se ho nedotýkal a