Pohled Vareka

Cítím, jak mě bratr chytá za paži. Otočím se k němu s pozvednutým obočím, zatímco se mi jeho nehty mírně zarývají do holé kůže.

„O co jde?“ můj tón je ostřejší, než jsem zamýšlel. Pustí mě a na tváři se mu usadí mračivý výraz.

„Proč jsi najednou na tu Elaru tak milý?“ založí si ruce na hrudi a tváří se dotčeně. „Víš, jaká je. Vespera nám o ní řekla všechno,“ dodal s zavrčením.

Nejsem si tak jistý, že Elara je přesně taková, jak ji Vespera popsala. Podle toho, jak o tom Vespera mluví, s ní Elara zachází jako s otrokyní a ubližuje jí, kdykoli se k ní otočí zády, ale nedokážu si Vesperu představit jako oběť. Možná proto, že když tráví čas s námi, umí být dost arogantní a úsečná. Zdá se však, že Zaric ji zbožňuje, ale mě v poslední době začíná čím dál víc zneklidňovat.

„Máš snad pochybnosti o tom, že si vezmeme Vesperu jako svou vyvolenou družku?“ dodal a koutky úst se mu svěsily dolů. „Protože jsem si myslel, že jsme se oba shodli na tom, že uděláme pro smečku to nejlepší a vezmeme si vyvolenou Lunu, která bude silná a schopná ji pomáhat bránit. Vespera má betovskou krev,“ připomněl mi, „a je krásná. Všichni ve smečce si myslí, že si ji vezmeme za Lunu, a všichni ji mají rádi.“

„Nepopírám, že je krásná,“ zavrčel jsem, i když se mi v mysli mihla jistá brunetka s tmavě zelenýma očima. Pocítil jsem nával horka a přešlápl jsem z nohy na nohu. „Jenže jde o to, že…“ Hlas mi zanikl, když jsem váhavě pohlédl na bratra, který se tvářil nepůsobivě.

„O co jde, Varku? Odkdy se ti Vespera tak hnusí?“ vyhrkl a vypadal uraženě.

„Neříkám, že se mi hnusí,“ zavrčel jsem zpátky, podrážděný, „jen mi přijde protivná,“ přiznal jsem, zatímco mě Zaric studoval, „a nevím proč.“

„Možná jsou to jen nervy z nadcházejícího obřadu a našich narozenin,“ navrhl Zaric vesele a chytal se stébla, „cítíš se nesvůj, protože tvůj vlk se už brzy projeví.“

„Tvůj taky,“ podotkl jsem s odfrknutím a pak se na něj významně podíval. „Tobě Vespera nepřipadá protivná?“ zeptal jsem se uvážlivě a záměrně.

Zavrtěl hlavou. „Mně připadá sladká a milá jako vždycky,“ řekl, zatímco jsem se uchechtl a zavrtěl hlavou nad tím, jak defenzivní dokáže být.

„Takže mým vlkem to být nemůže. Měli bychom to cítit oba stejně.“

„No tak tedy…“ začal, ale vtom nás zezadu přerušil Vesperin hlas, což mě okamžitě přimělo ztuhnout.

„Zaricu, Varku!“ vykřikla.

Zavřel jsem oči. Už jen její hlas mi drásal nervy. Cítím její parfém, je příliš silný, až se mi z něj zvedá žaludek. Obemkne mě rukama zezadu a já pocítím náhlou, drtivou touhu ji ze sebe setřást, tělo mi ztuhne. Zatnu zuby. Vespera si ničeho nevšímá, pustí mě a jde obejmout i Zarika.

„Voníš nádherně,“ zamumlal můj bratr, přičichl k ní a střelil po mně pohledem.

Protočil jsem oči. On se zamračil. Odtáhla se a zazubila se na nás oba, v očích jí zajiskřilo.

„Takže,“ řekla nadšeně, „co se týče vaší narozeninové oslavy.“

Ta nechvalně proslulá narozeninová oslava. Měla být za pár dní a už teď mě unavovalo o ní neustále mluvit. Smečka se na nás oba těšila, ale Vespera byla ta, která to téma neustále vytahovala, dokud jsme z toho nebyli k smrti znudění.

„Co si vezmete na sebe?“ zeptala se nás obou s vypísknutím.

Cože? Ukázala na nás oba, zatímco jsem se na ni zmateně podíval. „Co si oba vezmete na sebe? Chci se pokusit sladit vaše oblečení se svými šaty,“ vysvětlovala pomalu, zatímco jsme se se Zaricem na sebe podívali.

Zaric pokrčil rameny. „Vlastně jsem o tom moc nepřemýšlel,“ řekl lehkovážně.

Já také ne. Oba jsme měli tendenci oblékat se podle nálady a ne vždycky jsme se ladili do páru. To, že jsme identická dvojčata, neznamenalo, že nemáme oddělené osobnosti nebo odlišné preference. Co se týče síly, byli jsme se Zaricem v podstatě stejní, ale ve všech ostatních aspektech našich životů jsme se lišili.

„Ach, to nepůjde,“ Vespera se kousla do rtu a v obličeji se jí objevil úzkostný výraz. „Musíte si něco vybrat.“ Otočila se k Zarikovi, který vypadal mírně pobaveně. „Chci říct, kdybyste si oba vybrali aspoň stejně barevné košile pod saka, mohla bych s nimi sladit své šaty a vypadali bychom jako dokonalá trojice.“

Trojice. Jedinečný způsob, jak to nazvat. Znělo to lépe než trojka, pomyslel jsem si sarkasticky. Zaric vypadal ztraceně a podíval se na mě. Pokrčil jsem rameny. Bylo mi jedno, co si na oslavu vezmu. Vespera se však držela Zarikovy paže a vzhlížela k němu, jako by šlo o situaci na život a na smrt. Pro ni to tak pravděpodobně bylo.

„No,“ odkašlal si Zaric a vypadal zamyšleně, „možná kdybychom si vzali…“ začal, zatímco se Vespera naklonila a pozorně poslouchala.

Stáli jsme nahoře na chodbě u schodiště a sledovali, co se děje pod námi v domě smečky. Přední dveře se otevřely a my všichni jsme pohlédli dolů. Uviděli jsme Morrigan Kravanovou, Vesperinu matku, jak vchází s Elarou, svou nevlastní dcerou, a skoro ji vleče dovnitř. Za posledních pár let bych na prstech jedné ruky spočítal, kolikrát bylo Elaře dovoleno vstoupit do domu smečky, takže vidět ji vcházet bylo dosti nečekané. Okamžitě mě to zaujalo. Vespera vypadala podrážděně. Nakrčila nos, když její matka s nevlastní sestrou zmizely v chodbě z dohledu.

„Co tady dělají?“ otočila se k Zarikovi s rozzlobeným výrazem, zatímco on se mi podíval do očí.

„Netuším. Ty to nevíš?“ zeptal se jí zmateně.

„Ne,“ řekla podrážděně, „Elara sem nikdy nesmí. Matka se mi o ničem nezmínila,“ našpulila rty a pak se rozjasnila: „Možná jde Elara za něco pykat.“

Její tón překypoval nadšením.

Věnoval jsem jí nespokojený pohled. Všimla si toho a mírně zbledla. „Chci říct, možná ji projednou chytili při něčem špatném a Alfa s Lunou ji trestají osobně,“ rychle se opravila.

Chvíli jsem na ni zíral, nepřesvědčen o tom, že to tak myslela. Právě když jsem se chystal otevřít pusu, otec se mentálně spojil se mnou a s mým bratrem.

Zaricu, Varku, můžete se prosím dostavit do pracovny? Je tu něco, co s vámi oběma musíme probrat. Je tu i Beta Garris Kravan.

To, že byl přítomen i Beta, znamenalo, že o něco žádal v souvislosti s Elarou nebo svou rodinou. Otočil jsem se na patě a vydal se dolů po schodech, zatímco Zaric se narychlo omlouval uražené Vespeře a připojil se ke mně u pracovny. Než jsem odhodlaně zaklepal, věděl jsem, že se právě dozvíme důvod Elarařiny nečekané návštěvy.