ELOWEN.

„Ano, takže předpokládám, že pro něj máš vybrané vhodné ženy?“ ptá se alfa Varkas.

„Ano, takové, ze kterých budou ideální Luny,“ odpovídá babička Callista.

Žaludek se mi svírá ještě víc a oči mě pálí.

Srdce mi buší, když se tiše vzdaluji od pootevřených dveří.

Proč je ke mně tak nenávistná? Neměla mě ráda?

Ale nedává to smysl, nikdy nedala nic takového najevo, že by se mnou nebyla spokojená… Ledaže by viděla, jak moc se o mě Killian stará.

Chci lásku… Ale koho se snažím oklamat? Killian, muž, kterého miluju, je úplně jiná liga. Koneckonců je to budoucí alfa smečky Argent Peak.

Killian je ten, kdo mě našel v tom městě té osudné noci, jedné temné, zasněžené noci. Byl na lovu se svým otcem, alfou Varkasem, když narazili na krví nasáklé město. Killian mě zahlédl, když se snažili hledat přeživší; procházela jsem se tam bez jakýchkoli vzpomínek na to, co se stalo nebo kde jsem.

Věděla jsem jen jednu věc, a tou bylo mé jméno. Elowen. Killianovi bylo v té době jen třináct a mně bylo kolem osmi… Když mě našel, byla jsem celá od krve a svírala jsem plyšového medvídka. Podle těl zjistili, že to byli všechno lidé, takže mě odtamtud rychle dostali, než se objevila policie.

Měla jsem to štěstí, že mě s nimi odvezli do bezpečí, a ještě větší štěstí, že se mě alfa rozhodl adoptovat, přestože jsem byla jen omega. Killian přišel o matku a mladšího bratra jen pár měsíců před tou nocí, a tak si alfa myslel, že by se mu hodila společnost, a rozhodl se mě adoptovat.

Vždycky jsem k němu vzhlížela a chtěla jsem, aby na mě byl během dospívání hrdý, ale to se brzy změnilo v něco víc…

Položím si ruku na bušící srdce a náhle se cítím velmi osamělá, když si uvědomím, že se chystám ztratit jedinou rodinu, kterou mám. Ztratit jediný život, který jsem znala.

Alfa Varkas se postará o to, abych byla pryč… Možná bude nejlepší, když odejdu dřív.

Jak jsem mohla být tak hloupá? Je jasné, že babička Callista chce pro svého vnuka jen to nejlepší. Koneckonců je to jediný dědic a budoucí alfa. Pouze samice s alfí krví bude vhodná jako Luna, protože nikdy nenašel svou vyvolenou družku… Nemůže mít jen tak někoho, natož někoho jako jsem já.

Bohyně, já jsem tak hloupá!

Utnu slzy, které hrozí, že mi vyhrknou z očí, otočím se a pospíchám chodbou. Už se na tu oslavu nechci vracet.

Vyběhnu do zadní zahrady, dívám se na vodu ve fontáně a srdce mi bije dost rychle.

Počasí je chladné a měsíc svítí, ale já se cítím zdrcená.

Nemyslela jsem si, že by se ten den mohl ještě zhoršit, ale stalo se to.

„Elowen.“ Ztuhnu, když si uvědomím, kdo mě právě zavolal, a nejsem si jistá, jestli se mám otočit.

Killian…

Otočím se s vědomím, že neudělat to by znamenalo neposlechnout mého budoucího alfu. Takže se pomalu otočím a pohlédnu do jeho pohledné tváře, snažíc se nedat najevo své trápení. Spikla se proti mně měsíční bohyně? Nejenže jsem přišla o jednu rodinu, ale teď i o druhou. A teď budu odloučena od jediného muže, po kterém toužím každým kouskem svého těla. Snaží se mě zlomit? Protože ji můžu ujistit, že už tu nezbylo nic, co by se dalo zlomit.

Nakloní hlavu a ty sexy oči mě pozorují.

„Děje se něco? Co se děje, zlatíčko?“ zeptá se a použije to oslovení, které mě pokaždé dostane…

Otevřu ústa a chci mu říct, co se uvnitř říkalo, když si vzpomenu na slova babičky Callisty. Upřeně Killiana pozoruji a neunikne mi, jak mu oči sklouznou k mým prsům.

Taky ho mám ráda… a moc ráda bych byla součástí jeho života, ale mezi námi nemůže nic být… Teď, když se nemůžu ani proměnit, jsem opravdu k ničemu… Bylo by ode mě sobecké ho o to vůbec prosit.

„Nic se neděje,“ zamumlám tiše. Uvědomuji si, že je to poprvé, co jsem mu lhala.

Jeho oči se zkoumavě zúží, než natáhne ruku a pohladí mě po tváři.

„Jsi si jistá?“ zeptá se a přistoupí blíž.

Srdce mi bije jako splašené, zatímco jeho pohled putuje k mým rtům.

„Jo…“ odpovím a ze všech sil se snažím neustoupit. Jeho ruka se nepohne z mé tváře, jeho dotek vyvolává v mém těle reakci.

„Lžeš mi,“ řekne tiše chraplavým hlasem, nakloní se blíž a pohledem sklouzne k mým rtům.

„Killiane…“ zašeptám tiše, zatímco mi bere obličej do dlaní.

Vím, že bychom neměli… ne po tom, co jsem právě slyšela uvnitř.

Neodpovídá, jeho rty se přitisknou k mým v něžném, hlubokém polibku, který mi bere dech. Zalapám po dechu a odvážím se položit ruce na hruď mnohem vyššího muže.

Killian mě líbá… Měla bych ho zastavit, ale nedokážu se přimět ho odtlačit.

Polibek, který začíná něžně, se náhle stává hladovějším a drsnějším. Cítím, jak se proti mně napíná. Ztuhnu, jen aby mi vrazil jazyk do úst, a právě v tu chvíli mě obestře strach. Jeho sevření se stává pevnějším, až bolestivým, a já si to už neužívám.

Odtlačím se, nedokážu si pomoct a s tím málem síly, co mám, ho zatlačím do hrudi. Dívá se na mě svýma planoucíma očima.

„Co se děje?“ zeptá se a jeho hlas zní téměř drsně. „Přišel jsi pozdě, slíbil jsi mi to,“ zamumlám. V očích mu temně bleskne, čelist se mu sevře. „Killiane… já–“ snažím se mluvit, ale slova mě zrazují, jak jeho výraz v obličeji ještě víc potemní.

Zatřesu hlavou, cítím strach a ustoupím, srdce mi buší. Na okamžik nepoznávám muže, který stojí přede mnou. „Položil jsem ti otázku. Co se děje, Elowen?“

Dívá se na mě s animálním hladem, který byl tak odlišný od Killiana, kterého jsem znala…

„O nic nejde-“

„Není to snad to, co jsi chtěla?“ zeptá se a zní to frustrovaně.

Zavrtím hlavou, čímž se jeho zamračení prohloubí.

„Ne, myslím! Je to… bylo to… ale- ale nepotřebuješ si vzít Lunu s alfí krví?“ zeptám se potichu.

Pozvedne obočí.

„A? Co to má společného s tebou?“ vyštěkne rozzlobeně, až sebou trhnu.

Bolelo by to méně, kdybych dostala facku, jak mi to všechno začíná docházet.

Chce mě jen pro mé tělo… jako hračku. Přesně to, co řekla Vespera. Jako bokovku. Někoho, kdo bude uctívat jeho péro, když jeho Lunu zrovna nebude bavit se s ním zahazovat. Nic víc a nic míň. Proč jsem si myslela, že je v tom něco víc? Proč jsem věřila, že by mě mohl chtít pro víc, než co mu může nabídnout mé tělo? Teď jsem pro něj jen věc k použití.

Babička Callista se mýlí… Pro něj je to jen a jen o sexu. Alfové potřebují silné Luny, ale užívají si podřízené omegy…

„Elowen, jsi omega. Tvé tělo je stvořené pro mě a jediné, co dnes večer udělám, je, že tě učiním svou.“ Mé oči vzhlédnou k jeho a on ke mně přistoupí blíž, jeho ruce se ke mně natahují.

Jeho! Tak dlouho jsem chtěla být jeho, chtěla jsem, aby byl můj. Ale ne takhle…