Tím šťastným náhodným cizincem byl Dominic.

Eleně bylo jedno, že si na něj brousila zuby jiná žena, jakási kopie Barbie oblečená v těch nejtěsnějších, nejkratších a nejčernějších latexových šatech, jaké kdy viděla.

„Patří ke mně,“ zamumlala a vklínila se mezi ně.

Barbie vypadala, že ji svým ledovým pohledem probodne, zatímco si ji přeměřovala a rty napumpované kolagenem se jí ohrnuly odporem.

„Jo,“ zasmál se Dominic, jeho tváře a uši ladily s jeho ohnivými vlasy. „Patřím k ní!“

„Tvoje chyba,“ Barbie si přehodila dlouhé blond vlasy přes rameno a odkráčela, přičemž zmizela v davu zombií s prázdným pohledem, kteří se vlnili do hudby.

„Díky,“ usmál se Dominic. „Zachránila jsi mi život.“

„Tak jsme si kvit,“ řekla Elena tiše. „Díky, že jsi nás dostal dovnitř.“

Neměla v plánu mu děkovat. Ale on ji předtím zachránil před zimou.

„Zdá se, že být neslušný někdy pomáhá?“ uchechtl se a v tu chvíli se jí začal trochu líbit.

Začal hrát pomalý ploužák a ona koutkem oka zahlédla Sebastiana a Tessu, jak se plouží na parket. Zpanikařila a vrhla se Dominicovi do náruče.

„Jen předstírej, že jsi můj kluk, jo?“ usmála se na něj a oči se jí leskly slzami, které se snažila potlačit. „Předstírej, že jsi do mě šíleně zamilovaný.“

„Cokoliv si přeješ, princezno!“ Dominic si ji přitáhl k sobě a majetnicky ji objal kolem pasu. Elena, intenzivně vnímající každý jeho pohyb, jak se pohybovali do rytmu, se snažila ignorovat to brnění a vzrušení, které jí při jeho doteku projíždělo tělem. „Snažila se“ bylo to klíčové slovo.

Někde četla, že o člověku hodně vypovídá to, jak tančí. Byla to pravda. To, co předtím považovala za aroganci, byla u Dominica prostě sebedůvěra.

„Jsem dobrý kluk?“ Sklonil hlavu a jejich čela se lehce dotkla. Její mozek na ni křičel, aby se nenechala unést, když se jeho strniště otřelo o její tvář a vyvolalo v ní zachvění navzdory horku v místnosti.

„Pokud ti nevyjde tvoje denní práce, vždycky se můžeš přihlásit do Půjčovny přátel,“ ujistila ho Elena a objala ho kolem krku, zatímco si ho prohlížela.

Se svými hustými vlnitými zrzavými vlasy jí Dominic připomínal Willa Halsteada z Chicagské nemocnice, jednoho z jejích oblíbených seriálů. Byl až příliš sakra pohledný. A pokud se ho bude dál takhle držet, bude jen otázkou času, kdy skočí z deště pod okap.

„Něco takového existuje?“ Jeho obočí vyletělo vzhůru a tvář se mu rozzářila zvědavostí.

„Nevím,“ zasmála se a zaklonila hlavu. „Nikdy dřív jsem jejich služby nepotřebovala.“

Až doteď, pomyslela si smutně. Až do dneška.

Minutu, možná tři, se v tichosti pohupovali. Elena byla v jeho náruči šťastná, a i když píseň skončila a začala další, pokračovala v pohybu a zdálo se, že Dominic nikam nespěchá a nehodlá ji pustit.

„Kromě tance s náhodnými cizinci, co tě sem dnes večer přivádí?“ zeptala se, náhle na něj zvědavá.

Velvet byl sice fajn klub pro obyčejné smrtelníky jako ona, ale představovala si, že nechutně bohatí bohové jako on mají soukromé kluby, kam mají přístup jen majitelé černých karet a osmiciferných zůstatků na účtech.

Dominic vypadal jako typ s osmiciferným zůstatkem. Od jeho dřevité kolínské s lehkým nádechem drahého bourbonu až po tmavé úzké džíny, které zkombinoval s džínovou košilí na knoflíky a teniskami na míru. Musely být na míru, protože takové na nikom jiném nikdy neviděla.

„Oslava mé poslední noci na svobodě,“ zamumlal.

No jasně, pomyslela si Elena. To vysvětlovalo jeho doprovod modelů od Calvina Kleina. Byla to jeho rozlučka se svobodou. Okamžitě se cítila hrozně za to, že na něj byla předtím tak hrubá. Kdyby oslavovala svou poslední noc jako svobodná žena, nechtěla by polovinu z ní strávit čekáním ve frontě.

„Jsi šťastný?“ zeptala se mu na hrudi. „Mám ti gratulovat?“

Dominic se jí zasmál do vlasů. „Ani moc ne. Ale je to, jak to je. A co ty?“

„Já jsem tu, abych zapomněla,“ vzhlédla k němu a srdce jí vyletělo až do krku, když zachytila ten intenzivní pohled v jeho očích. Pokud se na ni bude dál takhle dívat, jako by byla jedinou ženou v místnosti, možná na své zlomené srdce a smutek skutečně zapomene.

„Zapomněla na co?“ zeptal se a zkoumal její tvář, jako by v ní byl vepsán význam jejích slov.

„Na všechno,“ usmála se Elena v slzách. „Nech mě zapomenout, prosím.“

Nevěděla, o co vlastně prosí, dokud jí Dominic jemně nepozvedl bradu a jeho ústa nesestoupila na její v ohnivém polibku. Na několik dechberoucích minut vnímala jen tenhle okamžik, jeho paže kolem svého pasu, které ji tiskly k sobě, zatímco ji svým jazykem a rty doháněl k šílenství.

Naklonila se k němu, toužila po něm víc, chtěla všechno teplo z jeho těla. Měl postavu plavce. Pevnou a vyrýsovanou na všech správných místech. A jí se to líbilo.

Dokázala si představit, že by s ním byla.

Byl by skvělý na zaplátování ran.

„Už jsi zapomněla?“ zeptal se Dominic chraplavě, jeho oceánové oči byly bouřlivé touhou, když se od sebe odtáhli, aby se nadechli.

„Skoro,“ odpověděla Elena bez dechu. Zároveň ji vzrušoval i děsil, protože věděla, že se chystá udělat to, co bude nepochybně její dosud největší chyba. Ale poté, co strávila prvních čtyřiadvacet let svého života tím, že se držela v mezích a neměla za to nic než zrušené zasnoubení, chtěla být pro jednou trochu lehkomyslná.

Dominic ji vzal za ruku a vyvedl ji z Velvetu. Rychle napsala kamarádkám, zatímco čekali, až poslíček přistaví jeho Lamborghini.

Podržel jí dveře u spolujezdce a pomohl jí s pásem. Vyděšená a podivně rozjařená pociťovala, jak se její tělo chvěje v očekávání toho, co přijde. Matně vnímala známé ulice, jak prosvištěli Riverwoodem a zamířili k soukromému sídlu, bezpečně ukrytému před prostými lidmi jako ona za závorami a armádou stráží u bezpečnostní buňky.

Jeli po dlouhé klikaté cestě a zastavili před masivní černou ocelovou bránou, která se s povzdechem otevřela, když Dominic stiskl tlačítko na malém dálkovém ovladači připevněném ke klíčům.

Elena žasla nad moderním domem tyčícím se na kopci, osvětleným pozemními světly lemujícími příjezdovou cestu. Celobílá stavba s hladkými klasickými liniemi a minimalistickými prvky vypadala jako vystřižená z časopisu o architektuře.

Ven jim vyšel vstříc majordomus a řada služebnictva v nažehlených černobílých uniformách.

„Pane Sterlingu, máme připravit večeři, pane?“

Dominic ho odmítl mávnutím ruky. „Pro zbytek noci máte volno, Davisi. Děkuji.“

Vchodové dveře se sotva zavřely, když se k ní Dominic přiblížil.

Jeho polibky byly tentokrát nespoutané, bez zábran a mnohem naléhavější. Zvedl ji, nohy se mu obmotaly kolem pasu a on ji vynesl po skleněném schodišti, dlouhou chodbou, až ji nakonec položil na gigantickou postel s povlečením bílým jako sníh a na dotek hladkým jako hedvábí.

„Pořád chceš zapomenout?“ zeptal se Dominic, zatímco jí vtiskl lehké polibky na krk a pomalu ji svlékal.

„Ano,“ zakňučela Elena horečnatě, zatímco mu neohrabaně rozepínala oblečení. Tak moc chtěla zapomenout na posledních šest týdnů a rozpustit led kolem svého srdce.

Celé hodiny dělal Dominic přesně to. Nechal ji zapomenout svýma rukama, nechal ji křičet svým jazykem a nechal ji chvět se a třást ve svém objetí celým svým tělem.

Kdyby to nebyl cizinec, kterého potkala v klubu, kdyby nebyl jen náplastí na rány a ona nebyla jeho poslední nocí na svobodě, jejich ohnivé setkání by bylo pro její poprvé naprosto dokonalé.

„Už jsi zapomněla?“ zeptal se Dominic mnohem později, když leželi zadýchaní v náručí toho druhého, jejich těla se leskla potem.

„Ano,“ zamumlala a slzy jí padaly na jeho hruď. Přála si, aby skutečně existovala Půjčovna přátel. O Dominica by žádala neustále.

Naklonil se nad ni a políbil ji tak něžně, jak se jí zmocnil, tentokrát vláčněji. Jeho odvážné pohyby a spalující doteky způsobily, že se její svět kolem ní zhroutil.

„Bože, jsi krásná, princezno,“ zavrčel Dominic a zachvěl se v ní.

Elena se ho zoufale držela, když ji jako hurikán zasáhla další obrovská vlna rozkoše a zanechala za sebou jen totální zkázu.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, když jí políbil čelo a znovu si ji přitáhl do náruče.

Chvíli jí trvalo, než se přestala třást. Dominic ji pevně držel a nechal ji vyplakat, a když si byla jistá, že už v ní nezbyla žádná slza, konečně se na něj podívala.

„Teď už ano,“ zalhala.

Po tomhle už nikdy nebude v pořádku.

Ne ve chvíli, kdy se Dominic má brzy ženit. Ne ve chvíli, kdy získal takovou moc nad jejím tělem.

A teď i nad jejím křehkým srdcem.