„Rád bych si k tobě lehl a prohmatal ti bříško, abych viděl, jestli tam nemáš nějaké uzlíky, které tě trápí.“

Opře si hlavu o mé rameno a přikývne, zatímco nás oba jemně pokládám na postel. Hezky se uvelebí, dokud ji nezačnu pobízet, aby si lehla na záda, což vyvolá novou vlnu slz.

„Omlouvám se. Nemůžu. Mám strach,“ běduje a tiskne se k mému tričku.

„Já nevím. Tatínek tě má rád. Nikdy mě nenechává