Netrvá to dlouho poté, co opustíme sídlo smečky, než se Madira v terénu zorientuje. Jsem vlastně docela ohromen.

Do hodovní síně vstupujeme doprovázeni nejedním pohledem upřeným mým směrem. Snažím se je ignorovat, jak jen to jde, ale když beru dva talíře a mířím k bufetu, naskakuje mi z toho husí kůže.

„Tak na co máš chuť, mladá dámo?“

Šťastně se zachichotá, jak tam stojí na špičkách a prohlíží si