Rychle prohledávám zásuvky svého stolu a vztekle je přibouchávám, když nenacházím, co potřebuji. Cítím, jak se se mnou snaží spojit několik lidí najednou, tak otevřu své spojení všem u stolu. Všichni se ozvou naráz, až mě to zastaví na místě.

‚Ticho!‘ přikážu a zůstanu mlčet, dokud hluk všech křičících hlasů neutichne.

‚Co to sakra děláš, Demetrie? Očividně je mu zle a ty na něj vrčíš?‘ kátrá mě P