Kapitola 9: Má nádherný úd

Elora

„Moc se omlouvám, netušila jsem, že to stojí tolik, já… nejsem na tohle zvyklá,“ zakoktala jsem se a mávla rukou kolem sebe na ten luxus.

Kaelen si strčil ruce do kapes u kalhot, ramena se mu přitom ještě víc rozšířila, a využil své výšky, aby se na mě na pohovce podíval shora.

„Chutnalo ti?“ překvapil mě otázkou.

Podívala jsem se na téměř prázdnou sklenici v ruce a přikývla jako typická vesnická holka. Olízl si rty, což vyvolalo vlnu horka, která mi projela tělem od tváří až dolů k pulzujícímu rozkroku. S krátkým přikývnutím se otočil na patě a vyšel po svém luxusním plovoucím schodišti. Nadechnout jsem se dokázala, až když mi úplně zmizel z dohledu. Byl naštvaný, nebo mu to bylo jedno? Na nic nereaguje a pro někoho, kdo neprojevuje žádné emoce, ani náznak, je to neuvěřitelně dezorientující. Jeho tvář i hlas jsou vážné a hluboké, chtěla bych ho vidět rozzlobeného.

Dopila jsem poslední doušek vína a vychutnala si ho, než jsem vstala, abych po sobě uklidila. Bylo mi řečeno, že je to pedantský muž, a nechtěla jsem, aby ho rozčílilo jídlo na stole. Umyla jsem sklenici a vrátila ji na místo a uklidila zbytky poté, co jsem připravila talíř pro bratra. Připravila jsem jeden i pro Kaelena, když už jsem ho dělala pro Ronana. Zbytek jídla jsem schovala, zakryla talíř na lince a šla Kaelena hledat, abych mu řekla, kde si jídlo může vzít.

Film v televizi jsem už dávno vypnula, on nevypadá jako fanoušek a já si nebudu přivlastňovat jeho obývací pokoj. Můj otec nesnášel, když se kdokoli snažil v domě pustit v televizi cokoli jiného, než co chtěl on. A teď, když je doma, půjdu do svého pokoje a nechám mu prostor, ale nejdřív jsem mu chtěla říct, že pro něj mám připravené jídlo. Vyšla jsem nahoru a ušla polovinu chodby, než jsem se zastavila, nejistá, co dělat. Mám počkat, až vyjde z pokoje, nebo zkusit zaklepat? Ale dveře jeho pokoje byly dokořán. Nadechla jsem se a rozhodla se tam prostě dojít. Zůstanu jen u dveří, nebudu vcházet ani nic jiného.

Mám malé nohy a chodím potichu. Vím, že mi říkali, že jsem v domě jako duch, a roky praxe mě naučily být neviditelnou, ale občas zapomínám, že lidé na to nejsou zvyklí. Když jsem se objevila u jeho dveří, věděla jsem, že mě neslyšel přicházet. Věděla jsem to, protože jsem vtrhla do jedné z nejhorších situací, do kterých jsem se mohla dostat, a místo abych reagovala jako normální člověk, který je šokovaný, zahanbený a uteče, jsem se místo toho zastavila a zírala.

V uvolněné verzi svého obleku, s odloženým sakem a rukávy vyhrnutými k loktům, měl kalhoty na sobě, ale rozepnuté. Opíral se o mužné čelo své masivní postele s údem v ruce. Pokud jsem si nebyla jistá, že je to kus chlapa, teď už to vím. Tenhle vysoký, svalnatý, pohledný a děsivý muž nebyl jen úžasný, vážný a drsný. Měl také v ruce plnou erekci a byl to ten největší a nejlákavější penis, jaký jsem kdy viděla. Neměla jsem na něj zírat, když jsem vtrhla do něčeho, co zjevně nebylo určeno pro mě. Měla jsem zavřít oči a omluvit se nebo zalapat po dechu nebo udělat jakoukoli jinou normální lidskou reakci, ale neudělala jsem to.

V jedné ruce držel telefon, zatímco druhou se uspokojoval, ale jakmile se objevila moje postava, telefon pustil. Nepřestal se ale hladit, místo toho jeho oči střelily k mým a byly plné žáru, i když nevím, jaké emoce se k tomu vázaly. Jeho oči planuly a my oba jsme byli v tom okamžiku uvězněni. Oba jsme měli na výběr – já jsem mohla utéct, ale on taky mohl přestat. Ani jeden z nás to neudělal. Jeho úd je tuhý, silný a dlouhý a žalud byl napuchlý, jak jeho tetovaná ruka pracovala od kořene ke špičce v dlouhých plynulých tazích. To vše, zatímco se soustředil na mě, jak ho sleduji, a když si kousl do rtu, mé vnitřnosti zaplavilo horko a v mžiku jsem cítila, že mám mokré kalhotky.

Viděla jsem už muže, to jistě, ale ne takovéhle. Vzduch v mých plicích se zastavil a srdce mi bušilo tak neuvěřitelně rychle. Nikdy mě to nelákalo, vidět muže, jak se sám uspokojuje, ale u Kaelena jsem teď nemohla odvrátit zrak. Mírně zaklonil hlavu, když se začal ukájet s větším záměrem a z úst se mu vydral ten sexy zvuk. Při pohledu na něj se mi pootevřely rty. Přála jsem si, aby byl úplně nahý, abych viděla, co se skrývá pod tím vším. Viděla jsem, jak se mu napínají svaly na pažích, a ten pohled byl neuvěřitelný. Viděla jsem jeho šlachovitá předloktí, která byla také potetovaná. Nemohla jsem se na to soustředit, ne když se přede mnou ukájel s očima upřenýma na mě, a ne na sebe.

Chtěla jsem ho vidět skončit, viděla jsem, jak se v něm hromadí napětí podle toho, jak se mu napínalo tělo a jak mírně pohupoval boky, ale pak jsem dole uslyšela cinknutí, které mi oznámilo, že Ronan je doma. Teď jsem vydechla a utekla. Teprve když jsem za sebou zavřela své vlastní dveře a sjela po nich k zemi, uvědomila jsem si skutečnou váhu toho, co jsem právě udělala. Bože, na co jsem myslela? Právě jsem sledovala nejlepšího kamaráda svého bratra, jak se ukájí, jako nějaká pitomá holčička. Zírala jsem na jeho krásný úd jako bezmocná husa. On mě nezastavil, ale on zase nikdy na nic nereaguje. Možná byl šokovaný nebo zahanbený – ne, to nebyl, ale já ano. Jak se mu teď můžu podívat do očí?

Tíha toho všeho na mě dopadala s každým dalším okamžikem, kdy se mi vracely myšlenky. Něco, co jsem zjevně nedělala, když jsem stála v jeho otevřených dveřích. Chci říct, nechal dveře otevřené, takže mě nemůže vinit, že jsem se dívala. Neměl nechat otevřeno, když se chtěl uspokojovat. Chtěl snad, abych to viděla? Vím, že jsem neměla chodit na chodbu, bratr mi to zakázal, ale i tak – jak jsem mohla tušit, co uvidím.

Nenáviděla jsem, jak moc jsem teď vzrušená, jako zvíře v říji. Byla jsem celá rudá a zadýchaná za svými zamčenými dveřmi a nemohla jsem zavřít oči, aniž bych ho viděla – jeho velkou tetovanou ruku, jak jezdí nahoru a dolů po jeho tloušťce. Každý jeho kousek... nedokážu si představit, co by s ním mohl dělat. Skoro jsem vyskočila z kůže, když se na dveřích ozvalo zaklepání.

„Ano?“ zeptala jsem se příliš rychle a nastala vteřinová pauza, která mě nesmírně znervóznila, dokud se neozval bratrův nicnetušící hlas.