Kapitola 8: On je ztělesněný hřích

Elora

„Ano, to všechno zní skvěle, jsem pracovitá,“ ujistila jsem ho. Zarek se roztomile ušklíbl a plácl se rukama do stehen, jako by si je mnul.

„O tom nepochybuji, vůbec se nebojím,“ řekl.

Při bližším pohledu jsem si všimla, že má v nose drobný kroužek, a zpod trička a kraťasů vykukovala tetování na pažích a nohou. Čím víc jsem se na něj dívala, tím víc se mi zdál pohledný. Navíc byl milý, i když jsem si nebyla jistá, jestli kvůli mně, nebo kvůli bratrovi.

„Moje sestra, dvojče, by tu měla být každou vteřinu,“ informoval nás a já byla zvědavá, až ji poznám.

Jediné, co jsem o ní slyšela, bylo od Ronana, který prohlásil, že jeho budoucí žena je sexy. Zarek mě provedl salonem, a když jsme se vrátili do přední místnosti, Ronan a Sable spolu vedli lehce flirtující rozhovor.

Měla vlasy obarvené na popelavou blond a stejný, mírně nahoru směřující nos jako její bratr. Také měla tmavé oči, které si zvýraznila černými linkami. Oba měli vysoké lícní kosti, ale ona měla tetování ještě víc než její bratr. Díky jejímu oblečení byla vidět všude. Byla velmi krásná, takže jsem chápala, proč se mému bratrovi tak líbí. Měla také spoustu viditelných piercingů – angel bites a piercing nad obočím. Rty měla spíše kulaté, ale plné.

„Ahoj, to je ona?“ usmála se hned, jak mě uviděla.

Nebyla nejvyšší, ale o pár centimetrů vyšší než já. Přímo na krku měla vytetovaného pavouka nebo něco podobného. Člověk by si řekl, že jí to ubere na kráse, ale nebylo to tak. K její auře to dokonale sedělo, já bych si něco takového nikdy nemohla dovolit. Je to drsňačka, to poznám už teď.

„Ahoj,“ hloupě jsem zamávala.

„Ehm, díky, že mě tu necháváte pracovat,“ řekla jsem jí i jejímu bratrovi.

„Pro tohohle chlapa cokoli. On a jeho přítel nás drží nad vodou,“ zavtipkovala o tom, jak často se sem chodí tetovat.

Neviděla jsem bratra bez trička, takže jsem nevěděla, kolik má tetování, ale moc jich vidět nebylo.

„Máme několik dalších zaměstnanců, ale s těmi se seznámíš časem. Pro teď si myslím, že jsme ti ukázali všechno. Sable, chceš jí stanovit pracovní dobu? Nejsem si jistý, kolik hodin chceš pracovat?“ řekl Zarek a otočil se ke mně v polokruhu, ve kterém jsme stáli v přední místnosti.

Podívala jsem se na bratra, i když nevím proč. Vždycky si své záležitosti vyřizuji sama, ale oni na něj pořád koukali jako na schvalovatele a já jsem nechtěně udělala totéž.

„Nemusíme to přehánět, ať chodí ve vaše nejrušnější dny,“ pokrčil Ronan rameny a dvojčata se na sebe podívala, jako by spolu komunikovala nějakou zvláštní telepatií.

„Úterky, i když soboty jsou vždycky nejrušnější. Čtvrtek a sobota jsou naše špičky.“ Můj pohled těkal mezi nimi, jak tu odpověď vypálili unisono.

„To zní dobře, tři dny práce v týdnu,“ pošťouchl mě bratr a já jsem jen přikývla. Dělali mi laskavost.

„Naše otevírací doba je od jedenácti ráno do sedmi večer. To všechno zjistíš, až nám začneš plánovat schůzky,“ dodal Zarek.

„Upřímně si nemyslím, že bys tu musela být celých osm hodin denně, aniž by ses začala nudit. S tím, co pro tebe budeme mít, si myslím, že od jedné do sedmi bude pro tebe nejlepší,“ řekla Sable. Její bratr se podíval na ni, na mého bratra a pak na mě.

„Pokud nepotřebuješ ty hodiny kvůli penězům, tak má pravdu. Nemusíš tu být celou tu dobu,“ souhlasil s ní a můj bratr přikývl.

Připadalo mi to jako obchodní transakce, ale mně to tak vyhovovalo. Nechtěla jsem být zavalena prací, chtěla jsem mít taky nějaký život, teď když jsem měla pocit, že můžu. Tolik let jsem dřela, poslední roky jsem se mohla přetrhnout ve škole i v práci a předtím jsem jen přežívala díky práci, na kterou jsem nebyla hrdá, a žila s chlapem, který pro mě nebyl dobrý. Byl to dlouhý boj, ale možná se teď konečně budu moct nadechnout. Ronan mi řekl, že má dost peněz pro nás oba, řekl mi, že si můžu odpočinout. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy něco takového slyšela. Byl to hezký pocit.

„No, vzhledem k tomu, že je dnes pondělí, předpokládám, že chcete, abych začala zítra?“ přešla jsem rovnou k věci, a když přikývli, dohodli jsme se a strávili s nimi ještě pár minut povídáním. Teď pracuji v tetovacím salonu, jak zajímavé.

Když mě bratr vysadil, zůstala jsem v Kaelenově domě sama. Nevím, kam chodí, ale byl pořád pryč a Kaelen taky. Rozhodla jsem se strávit večer s čínským jídlem z donášky, sklenkou červeného vína a Sexem ve městě na obří ploché televizi v tomhle masivním obývacím pokoji. Nohy jsem měla pod sebou na pohovce a na stehně jsem balancovala sklenku na víno.

Smála jsem se nahlas, ale smích mě přešel, když jsem si uvědomila, že cinknul výtah, což znamenalo, že někdo vešel. Ohlédla jsem se do předsíně a ztuhla. Do haly právě vstoupil Kaelen v tmavém obleku a bílé košili bez kravaty. Telefonoval, takže se zpočátku nedíval, ale jakmile ucítil mou přítomnost, jeho oči střelily nahoru a střetly se s mými. Všechny ty tmavé vlasy, svraštělé obočí, řasy a vousy – na jeho pohledné tváři to působilo jako stíny a rámovalo to jeho úžasné uhrančivé oči. Nemyslím si, že by muž mohl vypadat dokonaleji. Pokud je Satan sochařem, pak Kaelena Vosse vytesal ze samotného ztělesněného hříchu.

I když se zastavil, jeho postava byla stále vysoká a hrdá, pevná a jistá. Zasunul telefon zpět do kapsy a jeho boty klapaly, když udělal těch několik nezbytných kroků, aby mohl pokračovat do místnosti.

„Ahoj,“ pípla jsem a jeho oči po mně přejely, pak spočinuly na konferenčním stolku pokrytém několika nádobami s jídlem. Těžce jsem polkla.

„Klidně se najezte,“ nabídla jsem mu. Udělal jeden a pak druhý krok ke mně – bylo to nejblíž, co kdy u mě byl. Stál pár stop ode mě čelem ke mně, místo aby šel ke schodům, jak jsem si myslela.

„Ty kombinuješ láhev vína za pět tisíc s jídlem za pět stovek?“ Jeho hluboký hlas zněl jako med tekoucí přes štěrk. Vyvalila jsem oči a podívala se na sklenici na svém stehně.

„To víno stojí tolik?“ byla jsem zděšená. On nereagoval.

Jen se na mě díval se stále stejným kamenným výrazem, což mě nesmírně znervózňovalo, ale také jsem se cítila neuvěřitelně provinile.