Budoucí beta Kaelen

„KAELENE!“ Slyším, jak někdo křičí mé jméno, ale nemám kurva tušení, kdo to je.

„Tohle místo je úžasný!“ řve mi do ucha můj nejlepší kamarád Trist a celou tváří září. Jsem rád, že si tenhle večer užívá, protože tu slavíme jeho osmnáctiny, ale upřímně, tyhle kluby nejsou nic pro mě. Jsem spíš ten typ, co si dá film, pivo a jídlo s sebou na gauči.

Ucítím, jak mě někdo zezadu zatahá za košili, a okamžitě se otočím. Stojí tam Covan a usmívá se na mě. Do prdele, ten je tak žhavej! „Volal jsem na tebe!“ Nakloní se blíž a překřikuje hudbu. Přísahám, že nebýt mého vlkodlačího sluchu, neměl bych tušení, co říká. Fakt, že jsem na vlkodlaka docela malý, tomu taky zrovna nepomáhá.

Vždycky jsem byl menší, než bych měl být, a to i přes množství tréninku, kterým procházím. Moje postava i výška byly vždy drobnější, než se ode mě očekávalo, ale ani doktoři, ani moji rodiče nikdy nepochopili proč. Podstoupil jsem testy, dodržoval přísné diety a tréninkové plány, ale i tak zůstávám menší než průměrný válečník, což není zrovna ideální, když jste budoucí beta.

„Slyšel jsem, že na mě někdo volá, ale neviděl jsem kdo.“ Chvíli si povídáme, než zmizí u baru a Selyne mě odtáhne na taneční parket. Zbožňuju tu holku. Ona, Trist a Covan jsou jediní členové naší smečky, kteří vědí, že jsem gay.

Trist a Selyne to vědí, protože jsou to moji nejlepší přátelé, a Covan to ví, protože spolu poslední tři měsíce šukáme. Nic vážného, spíš něco jako kamarádi s výhodami. Oba chceme najít své osudové partnery, takže nedovolíme, aby se z toho stalo něco vážného.

Osmnáct mi bylo skoro před půl rokem, ale zatím jsem v oddělení osudových partnerů neměl štěstí. A i když to na sobě nedávám znát a dělám, jako by mi to bylo jedno, uvnitř mě to ničí. Odmalička to bylo to jediné, co jsem kdy chtěl – najít svého partnera a založit si vlastní malou rodinu. Ale hádám, že můj čas prostě ještě nenadešel.

Když mi bylo osmnáct a nenašel jsem svého partnera ve smečce, začal mě táta brát s sebou na obchodní cesty smečky o něco dřív, než bylo původně v plánu, aby zjistil, jestli svého partnera nenajdu tam. Ale ani to zatím nezafungovalo.

„Jdeme rozvlnit to, co nám mámy nadělily!“ Selynin hlas mě vytrhne z mých sebelítostivých myšlenek, když mi zařve do ucha, a já si znovu uvědomím, jak moc tu holku vlastně miluju.

O 3 hodiny později je už po jedné ráno a naštěstí jsou všichni připraveni vyrazit domů. Všichni čekají venku, ale Trist tu jako obvykle není. Vím přesně, kde je, a mířím rovnou k záchodům. Do prdele, tohle musí být dneska večer už jeho třetí nebo čtvrtá vlčice, ten kluk prostě neví, kdy přestat.

„Triste, vytáhni z ní ten svůj ocas a pohni zadkem ven, taxíky čekají.“ Dveře kabinky se rychle rozletí a on se vypotácí s rozepnutým poklopcem a špatně zapnutými knoflíky.

„Měl jsi snad zavřený oči, když sis zapínal košili?“ Lehce se kymácí, drží se stěn kabinky a já k němu přistoupím blíž, než kurva upadne.

„Doufám, že sis ho obalil!“

„Nebudu riskovat a dám si pozor!“ zahaleká a věnuje mi svůj opilecký úsměv. Nedokážu zadržet smích; tohle mu říkám před každým tahem a jsem rád, že mu to utkvělo v hlavě. „Pojď sem, ty kreténe!“ Holka zamává se zrudlými tvářemi, než rychle zmizí, a já se pustím do rovnání jeho košile, zatímco on začne halekat nějakou písničku, kterou jsem nikdy neslyšel. Abych byl upřímný, myslím, že on taky ne, spíš si ji skládá za pochodu.

„Úžžžasnýýý narošeniny!“ zařve, než trochu pobledne.

„Vezmeme tě domů, oslavenče.“ Kývne, načež to napálí přímo do těch zasraných dveří od záchodů a já se začnu smát dřív, než jeho zadek vůbec dopadne na zem.

„Proč je ta místnost flekatá?“ Ach, do prdele! Zvednu ho ze země a prakticky ho odnesu do taxíku, než si ublíží ještě víc.

Naštěstí to zvládneme až domů, aniž by se poblil, a na jeho patře mě potká alfa Rorgar. Spojil jsem se s ním myšlenkami, abych mu dal vědět, že jsme na cestě domů a že budu potřebovat jeho pomoc. V momentě, kdy uvidí Trista, vybuchne smíchy, pak si ho ode mě vezme a řekne mi, že se o něj postará. Zítra toho bude ten chudák litovat, takhle opilého jsem ho snad ještě neviděl.

„Hej Kaeli, dovedl jsi Trista v pohodě?“ zasměje se Covan v mé mysli.

„Haha jo, alfa si ho převzal, zítra za to zaplatí.“

„To jo. Co teď děláš?“

„Zrovna jsem vešel do pokoje, proč?“ Prosím, ať je to výzva na sex, můj pták je pro něj tvrdej od chvíle, co jsem ho v klubu uviděl v těch těsných džínách a košili.

„Říkal jsem si, jestli bys mi nechtěl přijít dělat společnost. Ale jestli jsi moc unavený, pochopím to.“

Úplně vidím ten uličnický úsměv, co má na tváři, když to říká.

„Hned jsem dole.“ Vždycky chodím já za ním, protože bydlím na betím patře s rodiči a sestrou, zatímco on má svůj vlastní pokoj na patře pro personál. Je to omega a ti mívají obvykle vlastní domy, ale jeho rodiče loni zahynuli při autonehodě, takže mu alfa nabídl pokoj ve společném domě smečky, aby nebyl sám.

Než vůbec stihnu zaklepat, dveře se otevřou, on mě vtáhne dovnitř, přirazí mě na ně, jakmile se zavřou, a vrazí mi jazyk do pusy, až ze mě začne kapat precum jako z nějakýho zasranýho třináctiletýho kluka! Kurva, nemůžu se dočkat, až do něj zabořím svýho ptáka...

Probudím se do toho nejúžasnějšího pocitu a rychle si uvědomím, co se děje. Podívám se dolů a vidím Covanovy tmavé oči, jak mě sledují, zatímco se jeho hlava pohybuje nahoru a dolů a on mi kouří ptáka. „Do prdele,“ syknu, když mi zuby přejede po žaludu a vezme mi do dlaně koule.

Než to stihne dodělat, převrátím nás tak, aby ležel na břiše, chytím ho za boky, zvednu mu zadek a srovnám si ho s ptákem. Naštěstí je už dost mokrý z jeho pusy, takže se do něj můžu prostě zabořit hluboko a kurva, je to neuvěřitelný pocit.

Naneštěstí pro mě můj pták ztratí veškerou tvrdost rychleji než nanuk na prudkém slunci ve chvíli, kdy uslyším vřeštivý hlas své matky. O co se to kurva zase snaží?

Než ho stihnu z jeho zadku vytáhnout, dveře jeho ložnice jsou rozkopnuty a dovnitř vtrhne moje matka. Vypadá kurevsky nasraně, zatímco Trist za ní vypadá, že má fakt dost. Máma se na mě podívá a já vím, že úplně zuří; nařídí mi, abych se oblékl, a jdeme na naše patro. Prostě vím, že tohle neskončí dobře.

„Snažil jsem se ji zastavit!“ spojí se se mnou Trist a zní neskutečně provinile, i když k tomu nemá důvod. „Neboj, tohle se stejně muselo stát, jen prosím dohlídni na to, ať je Covan v pohodě, Triste.“ Souhlasí a zmizí zpátky dolů, zatímco mně se sevře žaludek při pomyšlení na to, co přijde.

O 20 minut později... „Hnusíš se mi! Nenechám pod svou střechou žít syna, který se takhle chová!“ Moje matka je i v těch nejlepších dnech sobecká ženská a ve zbytku času nemilosrdná mrcha. „Není důvod, aby ses takhle choval, nechápu, jak si můžeš myslet, že je taková nechutnost přijatelná!“ Moje matka dál řeční, ale já ji sotva vnímám.

„Co se to tu k sakru děje? Jsi slyšet o dvě patra níž!“ Můj táta vrazí do kuchyně, zatímco se mě matka dál snaží přesvědčit o tom, že jsem naprosté budižkničemu, a páni, jak já jsem rád, že je zpátky.

Byl týden pryč pracovně kvůli záležitostem smečky, a popravdě, chyběl mi. Vždycky se s ním těchhle věcí účastním, abych se připravil na to, že za 5 měsíců převezmu titul bety, ale tentokrát jsem zůstal doma, abych nepropásl Tristovy narozeniny, a musím přiznat, že když tu táta není, není to tu stejné.

„Oh, miláčku, jsi zpátky, tak jsi mi chyběl!“ Máma přispěchá tátu přivítat objetím a letmým polibkem na rty a mě přepadne ten nejpodivnější pocit. Nejsem si jistý, jestli jsem k tomu byl předtím jen slepý, nebo jsem tomu nevěnoval dostatek pozornosti, ale právě teď, v tuhle chvíli, přísahám, že mámina radost z tátova návratu není nic než faleš. A i když se modlím, abych se mýlil a bylo to jen proto, že jsem na mámu nasraný, hluboko uvnitř to vidím a kurevsky to nenávidím.

„Ahoj tati, je fajn, že tě máme zpátky.“ Myslím, že si neuvědomuje, jak vážně to myslím, když ke mně přistoupí, krátce mě obejme a poplácá po zádech.

„Je dobré být doma, synku, chyběli jste mi. Tak co kdybyste mi řekli, co se tady děje?“

Než stihnu vůbec mrknout, matka se zase začne chovat jak šílená, křičí a řve, když mu vypráví, co dnes ráno viděla.

Můj táta se otočí a podívá se na mě, ale v jeho tváři nevidím žádnou nenávist ani smutek. „Synku, jsi gay?“ Nejdřív mám nutkání zalhat, ale tohle je můj táta a on je ten jediný člověk, kterému lhát nechci.

„Jsem, tati.“ Věnuje mi jemný úsměv a už jen díky tomu jedinému úsměvu je mi o tolik líp.

„Jsem na tebe pyšný, synku, miluju tě.“ Než stihnu cokoli odpovědět, drahá stará matička se rozhodne znovu spustit svůj jekot, ale můj táta se mě rychle zastane.

„Helgo, to stačí, je to náš syn a to, že je gay, na tom nic nemění!“ křikne na ni táta a na povrch začne probublávat jeho betí tón. Moje matka byla taková vždycky, ale můj táta, no, on byl vždycky úžasný otec a vždycky mi a mé sestře Lylah dával najevo lásku, kterou nám matka nedávala. Fakt, že mě teď podporuje, pro mě znamená víc než cokoli jiného. Ne že bych někdy pochyboval, že by to neudělal; vždycky chtěl jen to, abychom já a Lylah byli zdraví a šťastní.

„Samozřejmě, že na tom záleží, Malthusi, je to hanba. Jak můžeš tolerovat takové nechutné chování? Je odporný, dělá nám ostudu a já se stydím ho nazývat svým synem!“ Au! Vím, jaká moje máma je, a upřímně, nečekal jsem, že z toho bude nadšená, ale Ježíši, ani já jsem od ní nečekal takovouhle reakci.

„To si ze mě kurva děláš srandu?“ zařve táta a já vím, že se to mezi ním a mámou semele, ale prostě nesnáším, že je to kvůli mně.