Gamma Voktor

„Voktore, jsi vzhůru, brácho?“ Alfův hlas zaduní v mé hlavě, když se se mnou spojí. A mně by to ani nevadilo, ale je 5:40 ráno a já nešel spát dřív, než bylo po čtvrté ranní. Posranej život!

„Jsem vzhůru, copak, Kalde?“

„Promiň, že tě ruším tak brzy, ale potřebuju tě hned teď v kanceláři. Můžeš se po cestě zkusit stavit pro Valena? Neodpovídá ani na spojení, ani na telefon.“

Zní tak kurevsky unaveně, jako se cítím i já, a vím, že ani on toho moc nenaspal. Což jen vybudí moje smysly na maximum, protože je mi jasné, že se mi nebude líbit to, co se děje.

„Jdu na to.“ Vyskočím z postele, v rychlosti na sebe hodím kraťasy a tričko a zamířím o patro výš, abych zkusil probudit Valena.

„VALENE!“ Z toho včerejšího chlastání a řvaní, a k tomu z křičení Valenova jména teď, mám krk úplně sedřený. „Valene, vstávej, brácho!“ Konečně po pár dalších zaklepáních na dveře od jeho pokoje se dveře otevřou a já doufám k bohyni, že nevypadám ani z poloviny tak hrozně zřízeně jako on právě teď.

„Voktore, co se děje?“

„Kaldor nás potřebuje hned v kanceláři, zkoušel se s tebou spojit i ti volal.“

„Á, sakra, včera v noci jsem si vypnul spojení a nemám ani zkurvený tušení, kam zmizel můj mobil.“ Přejede si rukou po tváři, zatímco já si mnu oči a marně se snažím probudit.

Už má na sobě kraťasy, takže jen rychle popadne tričko a pak odtáhneme svá mrtvá těla o další patro výš do Kaldorovy kanceláře.

„Jsem rád, že nejsem jedinej úplně na sračky!“ zabručí Kaldor, když se oba vpotácíme do jeho kanceláře a zhroutíme se do velkých křesel před jeho stolem.

„Nemám za sebou ani dvě hodiny spánku, Kalde. To snad stojí za to!“ zabručí Valen.

„Dobré ráno, chlapci,“ vyštěkne nadšeně Maikos, který právě vchází do kanceláře s lunou Lucií po svém boku, oba čilí a svěží jako rybičky, z čehož my všichni jen sborem zanaříkáme.

„Jak to, že máte takovou radost?“ zakňučí Kald.

„Do začátku půllitr vody před spaním a pak tam bylo ještě něco... Ah ano, už vím, tvá matka i já jsme byli v posteli před půlnocí.“ Při jeho drzém úsměvu se mi chce smát, ale moje tělo mi to zkrátka nedovolí. „V kolik jste šli spát vy?“

Obdaří nás tím svým přísným otcovským pohledem, ale nedokáže skrýt náznak pobavení, který se snaží dralit na povrch.

„Někdy o půl čtvrtý.“ Zabručí Kaldor.

„Něco kolem čtvrtý,“ dodá se svým vlastním zavrčením Valen.

„Po čtvrtý.“ Přidám se jako poslední k naříkání. Pro Maikose a Lucii to je zřejmě poslední kapka, protože oba vybuchnou smíchy a my si jen s bolestí zakryjeme uši.

Přísahám, že jestli sem teď přijde někdo další takhle zkurveně veselej, zastřelím se... nebo jeho. Upřímně, v tuhle chvíli je to padesát na padesát.

„Proč jste byli, vy kluci, tak dlouho vzhůru?“ zeptá se Lucia, ačkoliv mám podezření, že odpověď už dávno zná.

„Díval jsem se na Netflix!“ Vykřikne spokojeně Valen, nepochybně miluje fakt, že nemá stejnou odpověď jako já nebo Kald.

„Jo, Netflix, já jsem byl taky vzhůru a koukal se na Netflix.“ Při Kaldorově rozpačité odpovědi musím spolknout smích, abych ušetřil svou zmučenou hlavu.

„Jsem si docela jistej, že se jmenovala Halia, a ne Netflix,“ zazpívá Valen se širokým úsměvem. To už je na mě moc. Rozesměju se nahlas a chytím se za svou bolavou hlavu.

„Čemu se směješ, ty vtipálku? Vsadil bych poslední dolar, že u tebe v posteli teď pochrupává Lorcan.“ Kald po mně střelí zlomyslným pohledem, ale v smíchu mě to nezastaví.

„Já to s vámi kluky už nezvládám!“ Lucia se snaží vypadat přísně, ale dlouho jí to nevydrží.

„A jak se teda jmenovala ona, Valene?“ zeptá se Maikos, jedno obočí zdvižené, zatímco se mu po tváři rozlévá šibalský úšklebek.

„Abyste věděli, tak včera večer jsem byl opravdu hodnej chlapec, moc děkuju!“ Ukáže na odiv svůj hrdý úsměv, což mě znovu rozesměje.

„Dobrá, i když bych moc rád pokračoval v klábosení, má to svůj důvod, proč jsem si vás sem zavolal tak brzy. Je to dost časově citlivé, takže bychom měli začít.“ Kald se během vteřiny změnil z kamaráda na alfu, a já sleduju, jak u Valena probublá na povrch jeho mód bety.

„Co se děje, synu?“ Maikos už sice možná není alfa, ale vždycky je tam, kde je potřeba pomoct. A vzhledem k tomu, že Kald ještě nenašel svou partnerku, jeho matka Lucia je stále lunou téhle smečky, a tak se účastní všech schůzí, a jelikož je Maikos dobrý partner, vždycky stojí po jejím boku.

„Takže, jak všichni víte, mezi námi a smečkou Crimson-Crag vzniklo spojenectví jen pár dní předtím, než táta odstoupil a já to tu převzal. Každopádně, před pár dny mi volal alfa téhle smečky, alfa Rorgar. Chtěl mě informovat, že dva členové jeho smečky hrubě porušili smečková pravidla a byli vyhozeni, tak nám chtěl dát vědět, kdyby se náhodou objevili u nás a hledali útočiště.“

„Co provedli?“ zeptá se Valen a posadí se na křesle o něco víc zpříma.

„Napadli ženy, ukradli fondy smečky, vyhrožovali členům smečky a nakonec hrozili i samotnému alfovi.“

„Kurva, tak to jsou hodně odvážný kroky.“

„Mně to povídej... Počkat, jak by se dokázali dostat k financím smečky?“ Valenův betí mozek začal pracovat na plné obrátky, za což jsem rád, protože moje gammí já pořád leží v posteli a vyspává včerejší chlast.

„Těmi členy, o kterých mluví, jsou beta smečky a jeho syn.“ Do prdele! Všichni v místnosti mají stejnou reakci jako já, ale já mám tušení, že tím to nekončí.

„Co dalšího se stalo, Kalde? Proč tu jsme takhle brzo?“

„Včera těsně před tou grilovačkou mi alfa Rorgar volal znovu, aby mě varoval. Prý byli spatřeni několik hodin cesty odsud, má důvodné podezření, že bez jakéhokoliv pádného důvodu zabili několik jeho bojovníků a jsou extrémně nebezpeční. A doporučil nám, abychom se měli na pozoru.“

„Tak, co se změnilo teď?“ Vím, že v tom musí být něco víc.

„Asi před hodinou mě vzbudil telefon od alfy Rorgara. Říkal, že je spatřili necelou hodinu cesty od našich hranic a že zabili ještě víc bojovníků. Podle jeho slov se vymkli kontrole a bojí se, že by u nás mohli vyvolat problémy. Proto se rozhodl zrušit trest v podobě vyhnat je jako toulavé vlky a chce je odvést zpátky ke smečce, aby jim uložil jiný trest.“

„Chce je zabít?“ zeptá se Valen s nádechem porozumění.

„Těmito slovy to neřekl, ale jo, myslím, že ano. Požádal nás o pomoc s jejich dopadením. Jsou hrozbou pro naši smečku, ale hlavně, jsou hrozbou pro ženy, děti a starší ze smečky. Naší povinností je všechny chránit, takže jestli pomoci s jejich pochytáním a dostáním od našich hranic pryč je nezbytné, tak milerád pomůžu.“

„Jednoznačně do toho jdu, Kalde.“ rychle prohlásí Valen.

„Já taky, Kalde.“ Bez debat se k tomu připojuju.

„Ať už od nás budeš potřebovat cokoliv, synu, jdeme do toho,“ prohlásí odhodlaně Maikos a luna Lucia spokojeně přikývne na souhlas. Je vidět, jak si toho Kaldor váží. Bude to totiž jeho první oficiální záležitost z pozice alfy od té doby, co ji převzal. Vím, že si tak podpory od našeho předešlého alfy nanejvýš cení.

Je to neuvěřitelný člověk a už teď úžasný alfa, ale to neznamená, že o sobě občas nepochybuje, hlavně proto, že s touhle rolí teprve začíná. I já vím, že Valen bývá občas pořád nervózní a umí o sobě pochybovat, ale jeho rodiče ho podporují přesně tak jako ti Kaldorovi, což mu obrovsky pomáhá.

Jako vždy při vzpomínce na své vlastní rodiče pocítím píchnutí u srdce. Samozřejmě, nejsem vůbec naštvaný, že oni tady své rodiče mají, jen jsem smutný, že ti moji tu nejsou.

Ale vím, že nejsem sám. Možná, že ani Valen, ani Kaldor nejsou mými pokrevními bratry, avšak ve všech ostatních ohledech těmi bratry jsou. Jejich rodiče mi s Nynou byli vždy obrovskou oporou a ujišťovali se, že mi ode dne, co se to stalo, nikdy vůbec nic nechybělo. Za to jim budu už navždycky dlužníkem.

„Tak jo kluci. Chci, abychom byli všichni za 20 minut oblečeni a připraveni vyrazit. Upozornil jsem už naše nejlepší bojovníky. Potkáme se v kuchyni. Alfa Rorgar mi do 15 minut zavolá a poskytne mi k tomu další informace o tom, kde přesně nás potřebují.“

Během 20 minut jsme připraveni. Po rychlém telefonátu od alfy Rorgara zjišťujeme, že ti dva vlci jsou asi 15 minut od našich pozemků, zkrátka jen těsně za hranicí našeho území. Po rychlé instruktáži našich bojovníků vyrazíme do terénu, abychom ty dva dopadli dřív, než nám přijdou na pozemky a někomu z naší smečky ublíží.

Když se blížíme k lokaci, kterou nám Alfa Rorgar dal, zachytím tunu nových různých pachů. O chvíli později se nám naskytne pohled i na členy smečky Crimson-Crag. Je naprosto zjevné, že tahle smečka oplývá obrovskými vlky, takže je k nepochopení, proč se tak dlouho zdržují polapením pouhých dvou vlků.

Když je posuzuju podle jejich velikosti, neměli by s tím mít sebemenší potíže. Tahle samotná myšlenka ve mně vyvolá zničehonic prapodivný pocit. Cítím, jak tu něco nehraje, z čehož kurva nejsem šťastný ani já, a už vůbec ne můj vlk Tazgar.

„Kaldore, něco tady nehraje!“

„Zrovna mě i Valena napadlo to samé.“ V mžiku mi přes spojení odpoví zpátky, a mně se tím jen potvrdí mé domněnky. Jsem rád, že na to nejsem sám, ovšem moje smysly začnou jet na maximum, jak se jen snažím přijít na to, co se děje. Nezávisle na tom dál dodržujeme svůj původní plán, a sice prozkoumat nedaleké jezero, u kterého byli ti kreténi spatřeni.

Čím blíž jsme, tím jsou řev i vrčení hlasitější. O malý okamžik na to slyšíme i křičící hlasy.

„Voktore, musíme k tomu jezeru, hned!“ Tazgar na mě zařve v hlavě a já cítím, jak se snaží získat nade mnou kontrolu.

„Co se děje, Tazgare?“

„Já nevím, ale všechno ve mně mi napovídá, že k tomu jezeru teď hned musíme!“ Jeho řvoucí projev je naprostým utrpením pro mou těžkou kocovinu, ale sám moc dobře vím, že Tazgar by se takto nechoval jen pro nic za nic. Jeho instinkty jsou úžasné.

Ze všech sil ignoruju pulzující bolest ve své hlavě a utíkám za Tazgarem k jezeru, co mi síly stačí, přičemž jsou mi Kaldor a Valen těsně v patách. Nemají tušení, proč vůbec utíkám, ale na nic se mě neptají a běží těsně za mnou. Jako vždy mi kryjí záda, nezávisle na důvodu.

Když už jsme u těch ostatních vlků blízko jezera, uslyším jeden jediný hlas, co pro mě mezi všemi vyčnívá, zoufale naříkající od upřímné bolesti. Z nějakého důvodu to mě samotného začne zraňovat. Doslova mě to tahá za srdce, i když pro to nedokážu vůbec nalézt pádný argument proč.

Až poté, co vyběhneme z řady stromů před námi, spatřím jednoho chlapa, co leží na zemi. Skoro určitě je po něm, zatímco další muž je pevně držen na zemi jinými bojovníky, jako samotný alfa Rorgar ho škrtí tak surově a hrubě za jeho hrdlo, jak to jen dokáže.

O několik okamžiků později uslyším něčí naléhání. Je to Trist, syn samotného alfy, který žádá po otci, aby v mžiku s tím mučením přestal, leč alfova pozornost je naprosto plně věnována ubohému vlkovi pod ním, jehož život se mu teď ocitá přímo v rukou. Pootočím zrak rovnou k tomu mučenému, ale jak ho najednou spatřím, pochopím to...

„OSUDOVÝ PARTNER, MŮJ!“ Tazgar znovu silně zakřičí uvnitř mé hlavy, ale vše pro mě dává smysl. Moje hlava okamžitě vzhlédne na toho zuboženého vlka, a je vidět na první pohled, jak po malých krůčkách postupně ztrácí zbytky svého života, ale předtím, než stihnu vůbec cokoliv rozeznat, začnou pracovat moje silné instinkty, díky čemuž začnu utíkat, co mi síly stačí.

V rámci několika málo vteřin se přemístím k partnerovi. Okamžitě začnu stahovat alfovu paži ze stisku mého partnera. Je dost možné, že nedokážu přijít na to, o co se sakra jedná, ale i tak mi je stoprocentně jasné, že nikdo z těch zasraných kreténů tu v tuhle dobu na mého partnera nesáhne, pokud nechtějí jít přese mě.

„SUNDEJ TY SVOJE ZASRANÝ PRACKY Z MÝHO PARTNERA, NEBO TI KURVA VYRVU HRDLO!“