ELARA

Byl jiný.

Děsivý… ale jiný. Ten nejhorší druh děsivosti.

„Tady, tuhle si můžeš vzít.“

Dahliina drobná ruka se ke mně natáhla a nabízela mi čokoládu.

Váhala jsem, prsty jsem se sotva dotkla těch jejích, když jsem si ji brala. Očima jsem střelila ke svému manželovi a napůl čekala zlostný pohled.

On se na mě ale ani nepodíval.

Usmíval se – jemně – na Dahlii, jako by mě před pár minutami nepřist