VOKTOR

Držela si mě od těla.

Samozřejmě. O čem jsme si mohli povídat, když ani nedokázala mluvit? Ale přesto…

Podíval jsem se dolů na kudrnatou hlavičku odpočívající na mých stehnech. Dahlie usnula u Ledového království – zase. Tímhle tempem by ji tam mohli rovnou obsadit.

„Dahlie,“ zašeptal jsem. U ní si člověk nemohl být nikdy jistý; jednu vteřinu spala a v další už stála u gauče a zírala na vás