Elara seděla Viktorovi v klíně na kraji postele, stehny rozkročmo přes jeho boky. Dívala se na něj přes mokré řasy, na tvářích jí ještě ulpívaly slzy z předchozího zhroucení u soudu.

„Miluj se se mnou, Viktore,“ zašeptala třesoucím se hlasem. „Prosím.“

Jeho ruce na jejích bocích se sevřely tak silně, že by jí způsobil modřiny, kdyby si nedal pozor.

„Zlato… jsi si jistá? To… to miminko…“

Umlčela ho