Viktor se podíval na Elařinu tvář a ujistil se, že se její dech ustálil v pomalém, hlubokém rytmu skutečného spánku. Řasy měla stále vlhké od předchozích slz, tváře zarudlé a rty pootevřené. Klouby prstů jí z čela odhrnul zatoulaný pramen vlasů, jemně a měkce, a pak ještě jednou zašeptal její jméno.

„Elaro.“

Žádná odpověď.

„Zlato.“

Nic. Jen tichý zdvih a pokles její hrudi, jednu ruku měla i ve spá