**Z pohledu Killiana**

Z VCS jsem odcházel s hněvem, který mi stále vřel pod kůží, čelist jsem měl zatnutou jako v ocelovém svěráku. Lhostejnost Devaltové na mně lpěla jako zápach, kterého jsem se nemohl zbavit. Ta její domýšlivost... apatie a způsob, jakým smetla Alanino utrpení jako nějaké nezbytné zlo na cestě ke slávě. Stálo mě to veškeré sebezapření, abych při odchodu nerozkopl její dveře. Al