**Z pohledu Alany**

Pozdní dopolední slunce pronikalo závěsy mé staré ložnice a zalévalo všechno měkkým, zlatavým světlem. Byl to jeden z těch tichých dnů, kdy čas jako by plynul pod vodou – pomalu, hustě a zkresleně pod vlivem léků proti bolesti a vyčerpání. Tělo mě bolelo na místech, která jsem nedokázala přesně určit, a srdce? To tepalo jako tupá modřina, kterou jsem nemohla rozmasírovat. Zotav