Sienna

Přikývnu.

Jsem připravená nechat se zničit.

Ale nečekám to, co se stane pak.

Oni si mě jen tak nevezmou.

Zpomalí.

Krutě.

Záměrně.

Jako by si vychutnávali každou vteřinu mého rozkladu.

Lorenzo vstane jako první, palcem mi přejede po spodním rtu, oči má temné příslibem. „Otevři,“ zamumlá.

Udělám to – bez váhání – a on mi do úst vstrčí prsty, ty, které byly ještě před chvílí hluboko ve mně.

„O