Lorenzův pohled

Areál už nevypadal jako místo, kde žili lidé.

Byl to popel, rozbitý beton a zkroucený kov, ze kterého do ranního vzduchu stále stoupal kouř. Na všem ulpívalo horko. Pach byl těžký, ostrý a nezapomenutelný. Oheň. Palivo. Krev. Při každém nádechu mi to obalovalo zadní stěnu hrdla.

Stál jsem na okraji a sledoval to.

Záchranné čety se v ruinách pohybovaly pomalu, opatrně při každém kro