Vjezd na horskou cestu byl přeplněný drahými SUV a lidmi oblečenými v designovém outdoorovém vybavení. Coleovi přátelé kolem něj vytvořili těsný kruh, když jsem se k nim se Spencerem Davenportem blížila.

Oslnivá blondýnka zavěšená do Coleovy paže si mě prohlédla od hlavy k patě. „Další holka, co se snaží upoutat Coleovu pozornost? Bože, tvoje technika je ubohá.“

„Tady není kemp pro tlustý děcka,“ dodal znechuceně jeden mladík. „Vypadni, než se ztrapníš.“

Jeden kluk vystoupil dopředu. „Hele, možná tohle není—“

„Spencere, nech ji být,“ přerušil ho Cole a mírně odstrčil tu brunetku. „Zajímá mě, co si myslí, že dokáže.“

Cole se otočil ke mně. „Pořád ti dám těch dvacet sekund náskok, jak jsem slíbil. I když v tom nebude velký rozdíl.“

„O tvoji charitu nestojím,“ odpověděla jsem vyrovnaně. „Závodíme fér a na stejno.“

Cole se rozesmál a jeho přátelé se přidali. „Jak chceš. Tvoje pohřbení.“

S opovržením si mě prohlédl. „Už jen dostat ten tvůj tlustej zadek do toho Exploreru musel být slušnej tělocvik. Až prohraješ, tak nebreč.“

Zachovala jsem neutrální výraz, ale uvnitř jsem se chladně bavila. Setřásla jsem vojenská pronásledovací vozidla v horských průsmycích mnohem zrádnějších, než byl tento.

---

Na startovní čáře stál mezi našimi vozy Spencer Davenport.

„Pravidla jsou jednoduchá,“ oznámil. „Sledujte značenou stezku přes pohoří. Musíte projet šest kontrolních bodů a vyhrává ten, kdo první dorazí do tábořiště na vrcholu.“

„Rowan jede první,“ zvolal Cole. „Dejte jí těch dvacet sekund náskok. Bude ho potřebovat.“

Dav se zasmál. Můj pronajatý Explorer vypadal vedle Coleova vozu s masivními terénními pneumatikami, zakázkovým odpružením a výkonným motorem naprosto uboze.

„V prvním příkopu to převrátí,“ zamumlal někdo.

Řidič Uberu, který mě předtím přivezl, se opřel o své auto. „Sázím na ni dvacet babek,“ křikl. „Už jen za tu odvahu.“

Sedla jsem si za volant a zhluboka se nadechla. Spencer zvedl ruku a pak ji prudce spustil. „Start!“

Dupla jsem na plyn a Explorer vyrazil vpřed. Dvacet sekund nebylo moc vzhledem k výhodám Coleova vozidla, ale pracovala jsem už i s horšími vyhlídkami.

---

Horská cesta se rychle stala zrádnou. Drržela jsem Explorer na nižším převodovém stupni a navigovala náročným terénem.

V ovládacím zrcátku jsem viděla, jak Coleův Wrangler vyrazil ze startovní čáry a rychle stahoval náskok. Dojel mě během několika minut, jeho Jeep bez námahy přejížděl překážky. Najel vedle mě a blondýnka na sedadle spolujezdce mi poslala posměšný polibek, když mě předjížděli.

Cole řídil dobře – sebevědomě a agresivně. Jenže já jsem řídila úniková vozidla v aktivních válečných zónách. Tohle byla prakticky nedělní projížďka.

---

Půl míle před námi ležela první velká překážka – přejezd řeky, kterou nedávné deště změnily v dravý proud. Cole se k ní blížil opatrně a vybral si úzký úsek, kde byla voda relativně čistá.

Místo abych ho následovala, stočila jsem to k hlubší části. Blondýnka v Coleově Jeepu na mě ukazovala a smála se tomu, co vypadalo jako strašné rozhodnutí.

Vjela jsem do vody v dokonalém úhlu. Voda mi stříkala přes kapotu, zatímco jsem udržovala stálý plyn.

„Smete ji to!“ zakřičel někdo.

Na okamžik se proud opřel do boku Exploreru a hrozil, že ho převrátí. Dokonce i Cole na protějším břehu zastavil a jeho aroganci naklonko vystřídala obava.

Drobnými pohyby jsem korigovala volant. Explorer se trhl do strany a pak se začal hrozivě naklánět.

Právě když náklon dosáhl bodu, ze kterého nebylo návratu, přední pneumatiky našly podvodní výjezdovou rampu, kterou jsem si vyhlédla. S náhlým přívalem výkonu Explorer vyjel ven před Colem a z podvozku se valily proudy vody.

---

Další úsek představoval prudké stoupání po sypké břidlici. Cole mi byl v patách, jeho nadřazený vůz opět stahoval náskok. Pokusil se mě předjet v ostré zatáčce, ale zablokovala jsem ho.

„Uhasni z cesty!“ zařval Cole, tvář zkřivenou frustrací.

Cole prudce zrychlil a dostal svůj Jeep na úroveň mého vozu. Jak jsme se blížili k další zatáčce, záměrně se natlačil blíž a jeho nárazník skřípl o mé dveře.

„Cole! Zpomal!“ Zpanikařený hlas blondýnky se nesl jejich otevřenými okny. „Tohle je moc nebezpečné!“

Držela jsem stopu a nenechala se zastrašit. Když se mě pokusil vytlačit ke kraji, klepla jsem na brzdy právě tolik, aby minul ideální bod pro nájezd do zatáčky.

---

Cesta se rozšířila do blátivé plošiny, což dalo Coleovi příležitost vyrazit vpřed. Pneumatiky jeho Jeepu byly pro tento terén stvořené, zatímco můj Explorer bojoval s trakcí.

Cole zvýšil svůj náskok a s lehkostí projížděl blátem. V zrcátku jsem viděla, jak hází vítězoslavný úšklebek.

Když jsme se blížili k závěrečnému úseku, stezka se dramaticky zúžila do cesty pro jedno auto, kde na jedné straně byl prudký sráz a na druhé skalní stěna. Cole tam dorazil první, čímž efektivně zablokoval jakoukoli šanci na předjetí.

Místo abych následovala Colea do toho zúžení, náhle jsem strhla volant k něčemu, co vypadalo jako slepá ulička. Jenže já jsem si všimla přírodní rampy vytvořené erozí, která svírala správný úhel proti skalnímu výčnělku.

Sešlápla jsem plyn až na podlahu a ždímala z Exploreru maximum, jak jsem mířila k rampě. Motor křičel odporem, jak rychlost stoupala.

A pak jsem se náhle ocitla ve vzduchu.

Explorer plachtil vzduchem přímo nad Coleovým Jeepem. Na zlomek sekundy se naše oči střetly – v jeho výrazu byl čistý šok, když můj vůz prolétal nad ním.

Dopad byl tvrdý, ale kontrolovaný. Explorer dopadl na všechna čtyři kola a já okamžitě zrychlila k cílové čáře.

---

Projela jsem cílem a předvedla dokonalou otočku přes ruční brzdu, čímž jsem Explorer otočila čelem k cestě právě ve chvíli, kdy se vyřítil Coleův Jeep. Když jsem vystupovala, vířil kolem mě prach.

Přivítalo mě naprosté ticho. Všem spadla čelist. Spencer Davenport a shromáždění studenti na mě nevěřícně zírali.

„Co to sakra bylo?!“ Spencer konečně prolomil ticho.

Cole vyskočil ven, tvář rudou vztekem a nevěřícností. „To bylo – to bylo –“ zakoktal se a nebyl schopen ze sebe vypravit souvislou větu.

„Nemožné,“ zašeptal někdo. „Ona letěla.“