Když se Kaelith druhý den ráno vzbudila, Graeven už byl pryč. Nechal jí na zrcadle v koupelně milý vzkaz, ve kterém jí přál hezký den a psal, že ji miluje. Po snídani se rozhodla, že si půjde zaběhat, to bylo přesně to, co potřebovala. Když se chystala vyjít ze dveří, zazvonil jí telefon.

„Ahoj, potvoro!“ vykřikla Junia, jakmile to Kaelith zvedla.

„Co chceš?“

„To je teda milý, neozvala ses od té