Tichý šepot hlasů ji pomalu probouzel z vyčerpání. Cítila jablka, hřebíček a ošetřenou kůži Graevenova Mustangu. Na tváři cítila měkkou džínovinu.

„Jak to dneska v noci vypadalo?“ zašeptal Graeven někde nad její hlavou.

„Nic neobvyklého,“ odpověděl tichý mužský hlas.

„Kdy se očekává další hlídka?“

Následovala pauza. „Sedm minut a dvaatřicet sekund, pane.“

„Dobře, dobře. Průběžně mě informujte,“ po